Ondřej Neff: Spor o devadesátky
Jsem asi poslední, kdo se k devadesátkám nevyjádřil. Pospíchám tedy, abych to napravil. Debatu vyvolal televizní seriál stejného jména, pojednávající o mafiánských vraždách z těch let. A že jich bylo, vražd i mafiánů. Volala mi pak nějaká slečna z nějakých novin, telefon chrchlal, takže nevím jaká slečna z jakých novin. Jen to jsem pochopil, že jsem měl říct, který případ mě nejvíc vzal. Nějak jsem si nemohl vzpomenout, teď už to vím.
V devadesátkách jsem bydlel už čtvrt století na Smíchově. Měli jsme tam v místech zvaných U Anděla usmolenou hospodu, jmenovala se u Holubů.
Čtěte také
Opravdu to nebyl žádný Splendid nebo Astoria, jednou mě tam natáhli o pětadvacet korun na účtu za hrachovku, svíčkovou a malé pivo. A bác ho, v devadesátkách se z toho stal brloh a místo slejzání věrchušky ruských mafií, tak vysoko jsme se dostali!
Tak jak je to s těmi devadesátkami, jaké byly a jak se na to dívám?
Víte, ono je to jedno, jak se na to dívám. Ten seriál vystihl obecné mínění a nejspíš to tak zůstane, ať se Václav Klaus zlobí nebo nezlobí. Je to jako s Divokým západem v Americe. Taky máte představu pistolníků s kolty u pasu, nebudu to rozvádět, natočily se o tom doslova tisíce filmů.
Mýtus o pistolnících
Čtěte také
Existuje literární druh kovbojka, v reálu pojednává o pasácích krav, mělo by se to tedy jmenovat kravina a bylo by to docela reálné značení. Ve skutečnosti se na Divokém západě dohromady nic nedělo, žádní pistolníci tam neběhali, převládal tu maloměstský a vesnický klid, lidé tu byli pracovití a žili prostě v bázni boží. Mýtus o pistolnících je bohapustá blbost, ale nikdo to nezmění, tak to je jednou pro vždy.
Zrovna tak mýtus o divokých devadesátkách setrvá. Navíc se stal součástí politické výzbroje. Miloš Zeman se prodral na vrchol soustavným lhaním o spálené zemi a Andrej Babiš volá z okna svého obytňáku o polistopadovém kartelu. Je to stejná blbost, o to drzejší, že on sám byl nedílnou součástí a produktem zmíněného kartelu, pokud vůbec existoval.
Budu vždy vzpomínat na devadesátky láskyplně jako na opojnou dobu příležitosti. Jednu takovou uvedu. To jsem byl na návštěvě v redakci Lidovek, když mě potkal na chodbě rozčilený pán. Pane Neff, volal ten pán, hledám vás po celé Praze. Nechtěl byste u nás dělat generálního ředitele? Nechtěl, odpověděl jsem. Zesmutněl. To je škoda, řekl a odešel.
Možná, že bych dnes byl miliardář. Místo toho mám psa. Tedy Neviditelného psa. Taky dobře.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
