Eva Turnová: Rokenrol

Možná proto, když se mě nějaký Angličan po dvou letech v pražské hospodě Na Neklance zeptal, jestli bychom zahráli v Londýně, odpověděla jsem:

Čtěte také

Eva Turnová: Anděl na moll

„V Londýně hrajeme jedině v Queen Elizabeth Hall.“

„Jasně, zařídím. A přes koho to bylo minule?“

„Přes Stopparda.“

Pořadatel opravdu zamluvil Queen Elizabeth Hall a požádal Toma Stopparda, jestli by nepomohl s propagací. Stopparda napadlo, že s Vráťou Brabencem přiletíme do Londýna, kde s námi udělá rozhovor do Timesů o hudbě.

„Přijeďte ke mně, ale ať je Vráťa střízlivej. Co mám připravit k jídlu?“

„Třeba lososa,“ vyhrkla jsem.

Druhý den jsme přijeli do Stoppardova domu s výhledem na Temži, celý stůl byl pokrytý lososem na slavnostních ubrouscích po jeho české mamince. Stoppard šel vařit čaj.

„Co si to tam šeptáte?“ zavolal z kuchyně.

Čtěte také

Iva Pekárková: I roboti jsou přece lidi

„Že Vráťa by si dal přece jen aspoň jednoho panáka.“

Tom před nás postavil lahev koňaku, kterou Vráťa během půl hodiny vypil. Rozhovor probíhal ztuha, Vráťa se nemohl vymáčknout anglicky a Stoppard zase nevěděl nic o hudbě. Bylo dojemné vidět, jak světový dramatik kouše do tužtičky a zapisuje, kdo hrál v jaké kapele na bicí...

Rozhovor vyšel a koncert v Queen Elizabeth Hall se konal, ale účast byla chabá a pořadatel musel nakonec prodat svoje auto.

Stoppardův Rokenrol byl po nějaké době uveden i v pražském Národním divadle, kde jsme s Plastiky hráli před každým představením naživo. Jedno z nich přišla natočit agentura Reuters.

Vráťa si přihnul s celým štábem na zdraví a do mikrofonu fanfarónsky prohlásil: „Tahle vláda by si zasloužila defenestraci,“ čímž si vysloužil hlasitý aplaus.

Eva Turnová|foto:Karel Šanda, Empresa Media / Profimedia

Hned při první skladbě ale začal couvat dozadu, a bylo víc než jasné, že se skácí na roh mé basové bedny. Stoupla jsem si tedy před aparát, Vráťa do mě narazil, sklouznul na zem, narovnal se, zase sklouznul, a tak pořád dokola. Já jsem hrála dál a tvářila se, že se nic neděje.

Z Reuters nám pak poslali záznam, který začíná záběrem na Hynaisovu oponu s nápisem Národ sobě. Pět muzikantů začne normálně hrát, jeden z nich zničehonic začne cupitat dozadu, několikrát se sklouzne po basistce a pak se po kolenou doplazí do portálu.

„Bohužel musíme ten záznam poslat Stoppardovi,“ řekl nám omluvně režisér.

Byli jsme v napjatém očekávání. Za týden zavolal Tom. Řekla jsem rychle:

„Promiň Tome, Vráťa má něco s rovnováhou v uchu, takže občas upadne.“

„Co myslíš, zvládnul by si tu nerovnováhu přivodit při každém představení? Kdybych mu pomoh koňakem?“ řekl Tom a rozesmál se.

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz