Ondřej Neff: S vnučkou v muzeu
Moje vnučka mě velice potěšila, když se ukázalo, že se začala zajímat o novodobé dějiny. Dávné příběhy ji zajímaly vždycky, byli jsme spolu na Karlštejně a mockrát na Pražském hradě, než ho proměnili v pevnost a všude možně, jenže teď jí je patnáct a víc než o Rabi Löwa se zajímá o Gustáva Husáka. Takže kam jinam zamířit než do Muzea komunismu. Najdete ho v centru Prahy v ulici ve Staré celnici, v podstatě tedy na náměstí Republiky.
V muzeu komunismu jsem byl brzy po jeho otevření v roce 2001 v paláci Savarin. Měl jsem ho v dobré paměti, jak inteligentně a vtipně je muzeum řešené.
Čtěte také
Trochu jsem se bál, jestli mu přestěhování neublížilo. Obavy byly zbytečné, neztratilo nic na své věcnosti a sdělnosti a názornosti. Pro nás, co to pamatujeme, i na své drtivosti.
Jenže protože jsem tu byl s vnučkou, jedna věc mě zarazila, napoprvé mi to bylo jedno, to jsem ještě vnučku neměl. Muzeum zřídila firma Legacy, tedy soukromá společnost. Není to tedy státní podnik, opakuji, je to soukromá společnost, ta musí platit nájem a provoz a energie a všechno možné, takže, suma sumárum, vstup na seniorský a studentský lístek stojí přes šest stovek.
Ten komunismus tak špatný nebyl?
Kolik si tedy myslíte, že jsem tam potkal dědečků s vnučkami? Správně jste uhádli, počet roven nule, byl tam jen jeden pán a asi nelibě nesl můj polohlasný doplňující výklad.
Čtěte také
Vzpomínal jsem při tom na Muzeum židovského národa v Tel Avivu. Principiálně je uspořádáno podobně, jistě, je mnohem větší. A když jsem tam byl, bylo narvané dětmi. Celé školní třídy. Dětičky seděly i na zemi a psaly si úkoly. Učitelé jim nahlas vysvětlovali, co bylo potřeba. Kneset určil muzeum za zásadní vzdělávací instituci a tak to funguje. Mimochodem, je tam i československé oddělení a můžeme být na něj hrdí.
V muzeu komunismu jsem tedy byl s vnučkou sám. Není to instituce podporovaná parlamentem coby ústřední vzdělávací orgán. Nebýt pana Glenna Spickera, který ho před dvaceti lety založil, asi by neexistovalo. Je očividně zaměřené na cizí návštěvníky, naznačuje to už jeho dvojjazyčnost.
Ono není divu, že to tak je, když naše Filozofická fakulta nedovolí vyvěsit na fasádu plakát odsuzující vraždu Horákové, neboť ten komunismus tak špatný nebyl a vlastně ho spousta lidí chtěla. Asi má pravdu. Kdyby neměla, už dávno by tady velké státem podporované muzeum bylo a v jeho sálech by se kupily děti a poznávaly, jak to tady čtyřicet let chodilo.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
