Ondřej Neff: Reklamní dárek
Už je to tak zařízeno, že mám svoji glosu v pondělí. Tak se stalo, že nevyhnutelně ji mám v onen velikonoční den, kdy podle dávných tradic vyplácejí muži bytosti opačného pohlaví speciálně vyrobeným nástrojem zvaným pomlázka. Snažím se tomu tématu vyhnout. Pomlázkování je mi protivné od dětství, ani na stará kolena jsem ho nevzal na milost.
Nemám tedy důvod, proč si to vzít jako téma pro velikonoční glosu. Jenže mi ho vnutili.
Čtěte také
Před svátky jsem byl nakupovat ve velké samoobsluze ve stylu zaplať a mazej pryč. Zaplatil jsem a chystal se odpálit se svým nákupním vozíkem, když tu mi pokladní přihodila reklamní předmět. Byla to pomlázka ozdobená pentlí s logem věhlasné značky.
Už jsem chtěl říct: „Děkuji, nechci, pomlázky se mi protiví od dětství a logo značky si zapamatuju a už nikdy si od pomlázkové firmy nic nekoupím“. Ale za mnou byla fronta. Nechtěl jsem zdržovat, tedy jsem odpálil.
Co s pomlázkou? Zahodit? Přišlo mi to nešetrné k lidské práci, přece jen ji musel někdo uplést. Odnesu ji domů a předvedu, co jsem dostal jako dárek a že je to vlastně legrace, když věhlasná firma obdaří pomlázkou zrovna mne, notorického odmítače pondělního velikonočního plácání.
Možnost kompromisu
Doma ale nikdo nebyl, pomlázku jsem odložil do květníku, a když pak žena přišla, na pomlázku jsem zapomněl a sotva jsem si vzpomněl, byla zase pryč. Zkrátka, je pondělí a pomlázka se u nás doma tématem nestala.
Čtěte také
Bude muset počkat na příští rok, leda by byla zařazena na index jako prostředek k vykonávání násilí na ženách a tudíž by se propadla do civilizačního podsvětí někam k pásu cudnosti a španělským botám.
Leda že by došlo k renesanci pomlázky a vlna aktivistické iniciativy by ji zařadila do seznamu kulturního dědictví coby originální artefakt spojený se zažitým rituálem s kořeny sahajícími hluboko do středověku.
Ano, až do doby Karla IV., kdy německý kazatel Konrad Waldhauser doporučuje ve své Postile, aby se manželé v čase velikonočním vzájemně mlátili s cílem se očistit od zlého. Což se zřejmě dělo a svědčí o tom pozdější záznamy o pestrobarevných metlách, jimiž muži častovali ženy, a ženy řezaly muže, jak to zrovna vyšlo.
Vidím na obzoru možnost kompromisu. Zavrženíhodné mlácení žen by mohlo být rehabilitováno genderově vyváženou všeobecnou řežbou a pak, takto očištěn, by se zvyk mohl stát součástí seznamu českého kulturního dědictví, jak ho sestavuje UNESCO.
Hned to nebude. Určitě se to nestane do příštích Velikonoc. Půjdu zase nakupovat a věřím, že dostanu jiný dárkový předmět a jiné téma. Osud pomlázky zůstane otevřený.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.