Ondřej Konrád: Střelba kolem soch

Aby totiž pomník politika z přelomu 16. a 17. století a zároveň obchodníka s otroky zůstal, ale vedle něj vzniklo sousoší znázorňující strhávání sochy. Banksy to jednoduchou kresbou ihned znázornil.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Nečekaná dominanta „Staromáku“

A člověka napadlo, že by se u nás k po století nedávno vztyčenému Mariánskému sloupu mohl také připojit kamenný výjev, jak ho roku 1918 kácejí žižkovští hasiči v čele s divousem Frantou Sauerem. Který má mimochodem na Žižkově ulici. Stejně jako maršál Koněv, jehož socha ale už v Dejvicích nestojí.

Čekají nás závažné výzvy?

Zatímco na prahu žižkovského kopce ještě pořád máme pomník britského premiéra Churchilla, na který dvě anonymní pisatelky sdělily, že šlo o rasistu. A následně k tomu podaly vysvětlení, že prý jim Churchillovo „nekritické uctívání leží v žaludku už dlouhou dobu.“

Snad jim momentální vlna účtování s různými sochami v Británii nebo na jihu USA poskytla šanci žaludkům na chvíli ulehčit. Než radnice Prahy 3 nechala okamžitě odstranit nápis i s heslem Black lives matter, tedy Na životech černochů záleží. Heslem, s nímž nelze nesouhlasit, jen k němu třeba poznamenat, že přichází ze Spojených států, kde žije skoro třináct procent Afroameričanů a ještě víc hispánců. My tedy můžeme spory o sochy generála Lee a podobně jen tiše sledovat z povzdálí.

Čtěte také

Matěj Schneider: USA zachvátil ohromující hlas nevyslyšených. Co ale dál?

Autorky nápisu u Churchilla prý ale doufají, že „minimálně přispěly k otevření debaty (…) ke stále závažnějším výzvám, které na nás v blízké budoucnosti čekají.“ Zřejmě na téma, kdo si sochu zaslouží a kdo nikoli. Je ale otázkou, jestli zrovna tohle českou společnost skutečně čeká

V novodobé historii si vcelku hladce odbyla odstraňování záplavy Leninů. Výhrady vůči Koněvovi pak jdou brát coby doúčtování s husákovskou érou, nastolenou tragickým druhým příchodem sovětské armády v roce 1968.

Zatímco ony zmíněné závažné výzvy mohou být dost problematické, neboť skoro vždy záleží na úhlu pohledu. Mouchy se dají nalézt na kdekom. Například může být pobouřen úzkoprsý čtenář zašifrovaných deníků Karla Hynka Máchy. Poměrně známé jsou antisemitské názory Jana Nerudy. A tak dále.

Co se Sirem Isaacem?

Ale zpět do Británie: muž s odlišným humorem než Banksy, montypythonovský John Cleese, vznesl sarkastickou otázku: co se sochami Sira Issaca Newtona, když měl podíl ve společnosti South Sea Company, která se mimo jiné zaobírala obchodem s otroky? Jenže v Newtonově době se to prostě tak nebralo, s tím nic nenaděláme.

Ondřej Konrád|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Stejně jako s tím, že Churchill asi byl v zajetí dnes zavrženíhodných stereotypů. A lze určitě o jeho slabých stránkách psát a diskutovat. Ale fakt, že svedl v největší historické válce urputný a vítězný boj, těžko pominout. Co tedy s tím?

Z pradávných časů se uchoval zvyk stavět pomníky konkrétním osobám, tedy se všemi běžnými lidskými vlastnostmi a dispozicemi. Pocházejících navíc leckdy z prostředí, kterému s odstupem času už těžko rozumíme a jsme zmateni. Banksy si z toho aspoň vtipně střílí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu