Stavějme sochy ideálům, ne lidem. Dobro a zlo jsou nekonečným kontinuem, říká historik Igor Lukeš

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Socha Kryštofa Kolumba v americkém státě Minnesota před sídlem tamní vlády

Protesty proti policejnímu násilí a rasismu v USA vyvolaly nejen tam, ale i v Evropě tažení proti některým sochám objevitelů, vojevůdců či politiků. Ty skončily poničené, shozené do vody nebo v depozitářích muzeí. Také pražská socha Winstona Churchilla nese nově nápis, že tento státník byl rasista. Je na čase přehodnotit, jaké osobnosti si zaslouží být připomínány ve veřejném prostoru?

„Na složité otázky jsou všechny jednoduché odpovědi předem špatně. Jedinou odpovědí je, že existuje celá řada legitimních názorů, které se vzájemně vylučují,“ říká host Interview Plus, profesor historie a mezinárodních vztahů na univerzitě v americkém Bostonu Igor Lukeš.

Podle něj by do budoucna bylo řešením vůbec nestavět sochy lidem. „Tedy ani Churchillům, ani Hitlerům, ale stavět sochy ideálům, ctnostem, nebo jako varování třeba hříchům a nešvarům.“

Problém s lidmi je, že se i na cestě k dobrým cílům mohou dopouštět špatností. Naopak lidé na špatné straně mohu být osobně dobří. Nebo veskrze špatní lidé mohou pracovat ve prospěch dobré věci. Zkrátka dobro a zlo jsou u lidí jedním nekonečný kontinuem, takže vždy zjistíme, že reálný svět je velmi složitý.
Igor Lukeš

„Samozřejmě, že sochám urážet hlavy nebo je strhávat do moře, je už podle definice špatně. Ale je to výraz toho, že v nás bohužel není dostatek porozumění pro druhého a dostatek civilizace, abychom spolu jednali jako slušní lidé,“ myslí si Lukeš.

Podobné excesy jsou podle něj důsledkem napětí ve společnosti „A to je výsledkem toho, že se desítky let problémy schovávaly pod koberec a společnost se o nich evidentně ne dost otevřeně bavila.“

Zrádci Ameriky a rebelové

Své sochy osobností, jejichž veřejné vnímání se mění, mají nejen ve Velké Británii nebo Praze, ale i ve Spojených státech amerických. „Například prezident Konfederace Jefferson Davis nebo jeho viceprezident Alexander H. Stephens byli lidé, kteří zradili USA a zahnali je do zničující občanské války,“ hodnotí Lukeš.

Proč stojí dodnes ve velkých amerických státech jejich sochy, vysvětluje Lukeš takto: Tyto sochy tam dali na začátku 20. století Jižané ne proto, aby oslavovali svou minulost, ale aby ukázali vlastním Afroameričanům, že se jim nikdy nepodaří stát se skutečnými a právoplatnými občany.“

Ačkoli generál Robert Lee mohl být osobně čestný člověk, byl to přece jen voják, který nejdřív přísahal na americkou ústavu. „Potom se dal na stranu rebelů, takže přímo rebeloval proti vlastní přísaze a Ústavě,“ říká historik.

„Přesto je v řadě americký měst generál Lee oslavován jako veliký hrdina. Dosud jsme to brali jako součást každého většího jižanského města. A dnes se lidé ptají, jak je možné, že je tento člověk oslavován ještě ve 21. století,“ upozorňuje Lukeš.

Veřejný prostor je nás všech, neměl by proto nikoho urážet

„Každá společnost potřebuje hrdiny, svoje mýty. A třeba Winston Churchill byl jedním ze základních mýtů 20. století, tedy jedno světlo, které stálo proti temnému nacismu.“

Sám Churchill prý přijal tuto výzvu a vedl svět do boje proti zlu. „Ale najednou přichází zprávy o tom, že to byla mnohem složitější osobnost a začíná sprejování jeho soch.“

Otázka je, jestli společnost bez mýtů a jen s tou hrubou pravdou, nebude potom zoufale hledat jiné, i horší mýty... Ale lidská morálka je velmi plastická. My všichni trváme na tom, že máme svoje pevné hodnoty, ale kdykoliv potřebujeme, tak se ukážou i tyto jsou nafukovací, plastické a dokážeme s nimi manipulovat.
Igor Lukeš

Každý veřejný prostor, ať už Dejvické náměstí nebo jakékoliv jižanské město ve Spojených státech, patří nám všem, soudí historik.

„Neměla by tam pak být socha nebo cokoliv jiného, co symbolizuje něco, co některé z našich občanů uráží, protože jim to připomíná nějaké temné období z minulosti,“ říká.

„Je výrazem dobrých mravů říci: dobrá, pokud toto vás uráží, tak to dáme do muzea, abyste to každý den nemuseli vidět cestou do práce,“ uzavírá historik Igor Lukeš.

Proč sochy nestrhávají potomci původních obyvatel Ameriky? Dokáže společnost žít bez svých vlastních mýtů a Winstona Churchilla? O morální odvaze podívat se na vlastní dějiny hovoří v Interview Plus Igor Lukeš, moderuje Veronika Sedláčková. Celý rozhovor si můžete pustit na audiozáznamu.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související