Ondřej Konrád: Piplačka s kandidaturami
Při vysoké účasti může, a je to dost pravděpodobné, padnout i vysoký počet vyřazených, jak pouhých dvacet čtyři hodin po uzávěrce kandidátních listin k prezidentské volbě naznačilo oznámení ministerstva vnitra, které se sice odevzdanými dokumenty stihlo jen letmo probrat, ale už shledalo u několika uchazečů nedostatky.
Historicky cenné podpisy?
A nikoli zanedbatelné, když kupříkladu dva ze šesti zájemců o nejvyšší ústavní funkci, kteří se hodlají opírat o podpisy senátorů, a těch je nutných deset, odevzdalo signatur méně. Což je zarážející a těžko si to uspokojivě vysvětlit.
Čtěte také
Doufat, že ministerští úředníci buď neumí počítat do deseti, anebo je nenapadne takovou věc na podané kandidatuře kontrolovat, zavání bezbřehou naivitou anebo příslovečným drzým čelem. Pokud jde o kategorii s dvaceti podpisy poslanců, tam by problém být neměl u jmen Babiš, Fischer nebo Bašta.
Ale veřejnosti neznámá paní Rohanová předem hlásila, že disponuje podpisy členů dolní parlamentní komory z minulého volebního období, tedy zhruba rok staré. A to těžko bude uznáno, když volbu s konkrétními daty obou kol vyhlásila končící hlava státu až letos v létě. Nicméně se nad hodně specifickým případem přinejmenším povede odborná debata a z ní třeba cosi vyplyne pro příště, které vůbec může probíhat s nějak upravenými pravidly.
Z ulice do parlamentu
Čtěte také
Největší piplačka čeká ministerské úředníky samozřejmě jako pokaždé u přihlášek s petičními listinami. Přičemž kandidáti, kteří shromáždili daleko víc podpisů než nezbytných 50 tisíc, třeba generál Pavel a paní Nerudová, mohou být asi klidní. Ale tam, kde se počet pohybuje jen mírně nad stanovenou hranicí, vyřazení samozřejmě hrozí.
Jak se kupříkladu stalo roku 2013 pánům Dlouhému a Okamurovi. Však získat ověřitelných 50 tisíc duší není vůbec snadné a i letos se o tom řada kandidátů, včetně pár zprvu dost sebejistých, přesvědčila na vlastní kůži. A byly případy přeběhnutí od občanských signatur k jistotě držitelů parlamentních mandátů. K čemuž lze poznamenat, že v lovu podpisů na ulici neúspěšný odborový předák Středula na poslední chvíli získal podporu zákonodárců. A to i pravicových. Což mohlo leckoho překvapit.
Ale v pozadí třeba vidět nikoli asi planou víru, že Středula může odčerpat nějaké hlasy Andreji Babišovi, jehož by nejen ODS v čele státu viděla značně nerada.
To se ovšem momentální fáze netýká, v ní ještě skutečným kandidátem není nikdo. Teprve až dojde k zevrubné kontrole, následné registraci a zveřejnění, čili 24. listopadu, bude jasné, kolik z těch v úterý se přihlásivších jednadvaceti do prvého kola reálně vstoupí. A jestli se poprvé číslo přehoupne přes magickou desátku. Už se na to jistě může sázet.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Čekání na prezidenta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
