O co jde v ukrajinsko-ruské krizi? O volby, přístavy i sjednocení církve, tvrdí ruský novinář

Ukrajinský prezident Petro Porošenko během schůze ukrajinského parlamentu 26. listopadu 2018

Incident, při němž Rusko zaútočilo na tři ukrajinské čluny v Kerčském průlivu a i s posádkou je zajalo, na první pohled vypadal jako další pokračování vzájemného konfliktu, který vyvolala ukrajinská revoluce v roce 2014.

Píše to ruský novinář Leonid Ragozin na serveru katarské televize Al-Džazíra. Připomíná, že Kerčský průliv odděluje Rusko od anektovaného Krymu a spojuje Černé moře s Azovským. Moskva po anexi poloostrova spojila obě území mostem, k němuž Ukrajina nikdy nedala souhlas.

Pohyb ukrajinských lodí do Azovského moře upravuje smlouva obou zemí z roku 2003, která ruským i ukrajinským plavidlům umožňuje volný přístup.

Od začátku tohoto roku, kdy Rusko zprovoznilo nový most na Krym, však Moskva omezuje pohyb komerčních lodí směřujících do ukrajinského přístavu Mariupol v Azovském moři a po listopadovém incidentu na něj doslova uvalila blokádu.

Výjimečný stav nebyl nutný

Vzhledem k vzájemnému obviňování je však třeba vyjasnit pár věcí, poznamenává Rogozin. Má Ukrajina právo vysílat dělové čluny z Oděsy do Azovského moře, jak to udělala před incidentem v Kerčském průlivu? Ano, má, konstatuje ruský žurnalista. Může ignorovat ruské žádosti o povolení proplout průlivem? Jistě, protože jí to umožňuje smlouva z roku 2003, připomíná autor.

Rusko na Ukrajině testuje soudržnost Západu a počítá s jeho pasivitou, soudí Applebaumová

Ukrajinský prezident Petro Porošenko s vojáky během vojenského výcviku na vojenské základně v oblasti Černihiv na Ukrajině

Rusko a Ukrajina se vzájemně obviňují z provokací a odpovědnosti za incident v Kerčském průlivu spojujícím Černé a Azovské moře. Publicistka a historička Anne Applebaumová má v deníku Washington Post v otázce viny jasno: podle ní za vše může Moskva, která svou akcí chtěla vyslat varovný signál západním mocnostem a otestovat jejich soudržnost.

Rusko udeří vždy, když se Západ dívá jinam. Bez dalších sankcí bude pokračovat, tvrdí analytik

Tři ukrajinské lodě kotvící v přístavním městě Kerč na Krymu

Načasování konfliktu s Ukrajinou bylo typicky putinovské. Když se ruské námořnictvo minulou neděli utkalo u břehů Krymu s ukrajinskými plavidly, Ukrajinci si v celé zemi připomínali chmurné 85. výročí hladomoru, který v letech 1932–33 uměle vyvolali Sověti a jenž zabil miliony lidí.

Kladně odpovídá i na tezi, jestli má Kyjev protestovat proti zadržení svých námořníků a lodí a žádat západní spojence o zásah. A je správné, že význam incidentu Ukrajina tak zveličuje a tvrdí, že Rusko chystá invazi? Možná, že ano, pokud to pomůže odvrátit agresi, píše Leonid Rogozin.

Všechno podle něj probíhalo celkem transparentně až do chvíle, kdy ukrajinský prezident Petro Porošenko svolal obrannou radu k živě vysílané poradě, která působila jako předem nacvičená.

Výjimečný stav, jehož vyhlášení navrhl, by mu byl dal právo zakazovat politické strany i veřejná shromáždění, zatýkat bez zatykače, zabavovat majetek a umlčovat média. Za výjimečného stavu se také nesmějí konat žádné volby.

Incident v Kerčském průlivu však v pohledu Rogozina taková drastická opatření nevyžadoval, zejména proto, že žádná taková nebyla přijata ani na vrcholu války s Ruskem v letech 2014 a 2015, kdy umíraly stovky ukrajinských vojáků.

Ostatně liberální ukrajinští komentátoři vyhlášení výjimečného stavu vysvětlují jako snahu o ovlivnění nadcházejících prezidentských voleb. Za měsíc má začít předvolební kampaň a průzkumy naznačují, že Porošenka porazí Julija Tymošenková.

Diktátorská legislativa

Investigativní novinář a poslanec Serhij Leščenko, který do značné míry ztělesňuje ducha revoluce z Majdanu, napsal sžíravý úvodník přirovnávající Porošenkův výjimečný stav k diktátorské legislativě, kterou jeho předchůdce Viktor Janukovyč navrhoval k potlačení protivládních protestů. Leščenko také připomněl film Vrtěti psem, v němž americký prezident předstírá imaginární válku, aby se zachránil před volební porážkou.

Rusko jednou ukrajinské námořníky propustí, spíše ale výměnou za něco, myslí si analytik Dyčka

Ukrajinský námořník eskortovaný agentem FSB do soudní síně v Simferopolu

Ministři zahraničí ze zemí Severoatlantické aliance se scházejí v Bruselu. Dva dny tam budou diskutovat především o vztazích s Ruskem. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg už v pondělí opakovaně vyzval Moskvu, aby propustila posádky ukrajinských lodí, které zadržela před týdnem v Kerčském průlivu. 

Když Porošenko pronášel 26. listopadu projev v parlamentu, držel v ruce stoh papírů s údajnými zpravodajskými informacemi o hrozící velké ruské invazi. Před podobnými útoky už dřív často varovali představitelé středního politického významu, ale nikdy se nepotvrdilo, že Moskva nějaké chystá, a varování se také nikdy nenaplnila. Když je však pronáší nejvyšší ukrajinský činitel, je to něco úplně jiného.

Ukrajinští poslanci se však podle komentáře vyděsit nenechali. Bouřlivá debata přinesla kompromis, že výjimečný stav bude platit jen v deseti z 27 ukrajinských regionů a pouze třicet dní místo šedesáti. To znamená, že skončí ještě před oficiálním zahájením prezidentské kampaně na konci prosince.

Porošenko tak ztratí nejen možnost volby odložit, ale i zkrátit kampaň svých soupeřů o měsíc, zatímco on sám by měl každodenní přístup do televize, kde by se mohl prezentovat jako zachránce země před agresí.

Sjednocení církve

Výjimečný stav však může Porošenkovi posloužit i v nynější zředěné formě. Zásadní součástí jeho předvolební kampaně je boj za vznik jediné sjednocené ukrajinské pravoslavné církve místo současných několika, z nichž tu největší ovládá Moskva.

Prezidentovi se podařilo získat podporu ekumenického patriarchy Bartoloměje I. v Istanbulu, který mu slíbil, že této jediné církvi udělí kanonický status. Pár dní po kerčském incidentu pak patriarchát oznámil, že souhlas vyjádřila i jeho poradní rada.

Pravoslavnému světu hrozí rozkol. Konstantinopol se pře s Moskvou o Ukrajinu

Ruská pravoslavná církev šíření automatů nijak neomezuje. Vedoucí tiskové služby moskevského patriarchy Alexandr Volkov Meduze řekl, že tato technologie se používá v pravoslavných chrámech nejen v Rusku, ale i v Řecku.

Při srpnovém setkání v istanbulském Fanaru oznámil konstantinopolský patriarcha Bartoloměj ruskému patriarchovi Kirillovi svůj úmysl darovat ukrajinské pravoslavné církvi autokefalii. Získala by tak samostatné postavení, které ji zbaví závislosti na Moskvě. Následky schůzky, která se proměnila v diplomatickou roztržku, na sebe nenechaly dlouho čekat.

Tento projekt je však možné dotáhnout do konce, jen pokud bude zabaven majetek ukrajinskému patriarchátu, který je loajální vůči Moskvě, a to zejména velmi symbolické „superkláštery“, takzvané lávry.

Několik dní před incidentem zrušil Kyjev registraci budov Počajivské lávry, jež je loajální ruské církvi. A hned nato přišly zprávy, že areál Moskevského patriarchátu prohledávají pod jakousi pochybnou záminkou bezpečnostní agenti.

Konflikt, který by ospravedlnil zavedení výjimečného stavu, by však mohl vyvolat mnohem slavnější klášter velkého historického a politického významu – Kyjevskopečerská lávra, která má pro ruské pravoslaví stejný význam jako hora Sijón pro židy.

Pokus o jeho zabrání by v Rusku vyvolal bouři a přinutil Putina k reakci, i kdyby nechtěl. Moskva se na takovou eventualitu nepochybně připravuje, a to i v terénu, upozorňuje Leonid Ragozin v analýze pro server stanice Al-Džazíra.

Spustit audio

Související