Evropa brání stav světa, který už neexistuje. Konec dějin byl přízrak, vzkazuje liberálům politolog Krastev

Dotaz z publika byl podle Krasteva na místě. Po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, probíhajících válkách na Ukrajině a Blízkém východě a zároveň s ochabující ekonomikou a strachem z migrace se Evropané začali podobat postavě z filmu Byl jsem při tom.

Postava Chance, kterou ztvárnil zesnulý Peter Sellers, žije v ústraní, stará se jen o zahradu a sleduje televizi. Když je v jeden moment napaden lupičem, reaguje absurdně – místo obrany vytáhne ovladač a pokusí se změnit kanál.

Tento bizarní moment podle Krasteva vystihuje, jak dnešní Evropa nechápe, že její budoucnost není samozřejmostí.

Svět, který se nevrátí

Starý kontinent se v posledních letech snaží usilovně bránit status quo, které ve skutečnosti dávno neexistuje. Navíc plýtvá energií a penězi ve snaze obnovit svět, jenž se už nevrátí.

Čtěte také

Politolog Ivan Krastev: Rusko nám vzkazuje, že to nejste vy, kdo nás rozdělí, ale my rozdělíme vás

Evropské demokracie jsou přitom na pokraji nervového zhroucení. Voliči touží po potrestání elit, zatímco establishment by si přál občany zklidnit.

Elity jsou v panice, která může být nebezpečnější než hněv voličů. Jako příklad Krastev uvádí nedávné rozhodnutí rumunského ústavního soudu zrušit výsledky prvního kola prezidentských voleb kvůli údajnému zahraničnímu vměšování.

Podle bulharského politologa mohlo být rozhodnutí motivováno také tím, že výsledky nevyhovovaly vládnoucím politickým stranám. Pokusy vlád mobilizovat národní jednotu a semknout společnost kolem „vlajky“ tváří v tvář vnějším hrozbám proto selhávají.

Přízrak konce dějin

Liberálně smýšlející Evropané mohou svůj pesimismus překonat, jen pokud pochopí, jak a proč je zradil jejich vlastní přehnaný optimismus po konci studené války.

Čtěte také

Zločiny Ruska na Ukrajině nám zevšedněly. Může to být součástí ďábelské kalkulace, říká filozof

Přízrak rozpadu jejich světa je bude pronásledovat, dokud si neuvědomí, jak iluzorní byl triumfalismus spojený s „koncem dějin“ podle Francise Fukuyamy – tedy představou, že liberální demokracie zvítězila jako univerzální model politického zřízení.

Při střízlivém pohledu zpět se rok 1989 už nejeví jen jako vrchol liberalismu. Ve skutečnosti to byl také rok velkých nadějí pro radikální islám. Islamistické povstání v Afghánistánu tehdy poprvé porazilo světovou velmoc – Sovětský svaz. Stažení sovětských vojsk se ukázalo jako zlomový moment nejen pro islamisty, ale i pro obyčejné Rusy.

Když se v roce 2019 nezávislá agentura pro výzkum veřejného mínění Levada Center zeptala Rusů, co pro ně symbolizoval rok 1989, většina z nich poukázala spíše na ponížení spojené s odchodem sovětských vojsk než například na pád Berlínské zdi.

Vzpomínky Rusů na tehdejší dobu utváří ztráta velmocenské aury Moskvy spíš než konec komunismu.

Technologie a demografie

Z dnešního pohledu je významnějším historickým ukazatelem odolnost nadvlády komunistické strany v Číně než selhání komunismu v Evropě. Pro formování nové geopolitické krajiny je pak důležitější vzestup takzvaných středních mocností, jako jsou Indie, Turecko nebo Brazílie, než často zmiňované soupeření mezi Spojenými státy a Čínou.

Rozhodujícími faktory pro formování budoucí politiky budou podle Krasteva témata technologií a demografie. Náš vztah k umělé inteligenci a strach ze stárnutí populace bude důležitější než ideologický boj mezi demokracií a autokracií.

Čtěte také

Psycholog: Každý národ zvládá bezmoc jinak, věří psycholog. Češi chtějí vůdce, Rusové jsou nihilisté

Možná se nakonec ukáže, že nejdůležitější událostí roku 1989 byl odchod tehdy sedmnáctiletého Elona Muska z rodné Jihoafrické republiky. Zkušenost mladého bělocha z posledních let apartheidu zjevně formovala jeho současné politické názory.

Muskovy vzpomínky na násilí každodenního života v Jihoafrické republice 80. let se odráží v Trumpově dystopické vizi současné Ameriky.

Tancovat podle neustále se měnící melodie může být pro liberálně smýšlejícího Evropana vyčerpávající, ale zároveň i osvobozující. Když se lidé za několik desetiletí podívají zpět na rok 2024, je možné, že ani Trumpovo vítězství, ani vzestup autoritářství po celém světě nebudou vnímat jako tak zásadní události, jakými se zdají dnes.

Lekce, kterou se Evropané musí naučit, je, že historie není nikomu věrná – je svobodná a má mnoho milenců. Není proto důvod propadat panice, uzavírá svůj komentář pro Financial Times bulharský politolog Ivan Krastev.

Poslechněte si všechna témata Světa ve 20 minutách. Co určí dění na Blízkém východě v roce 2025? Krajní pravice se přibližuje starému snu o „nacionalistické internacionále“. Čína se chystá ovládnout nástupnictví dalajlámy. Jak výpadky elektřiny proměnily život v Ekvádoru.