Psycholog: Každý národ zvládá bezmoc jinak, věří psycholog. Češi chtějí vůdce, Rusové jsou nihilisté

„Celou dobu předtím lidé tuto možnost neměli a byli přirozeně bezmocní, ačkoliv bezmoc nevnímali coby něco úkorného. A tím pádem pro ně bylo přirozené, ne lehké, ale přirozené čelit bezmocem jiným typu neúroda, hladomor nebo nějaká nákaza,“ rozvíjí svou myšlenku.

Čtěte také

Až skončí válka, bude líp? Bohužel ne, jde to proti podstatě fungování naší mysli i mozku, tvrdí klinický psycholog Světlák

„Bezmoc se projevuje mimo jiné v tom, jak zažíváme vztahy,“ pokračuje Štrobl. „Když někomu řeknete ‚jsem ve vztahu závislý na své manželce‘, tak vás okamžitě pošle k psychologovi. A my psychologové řekneme ‚proč sem jdete, to je v pořádku, že jste na své manželce závislý, to je přirozené, že jsme ve vztazích závislí, že jsme závislí na něčem‘,“ říká.

Závislost má podle něj dnes negativní konotaci, on ji ale vidí jako běžnou součást života. Naopak nepřirozená je touha na nikom závislý nebýt.

„Vyrostli jsme v naprosté závislosti na svých rodičích. A pokud naši rodiče byli jenom trošku normální a dobří, tak byla tato závislost pro nás důležitým obdobím. Bezpečná závislost, která nám umožňovala jednu podstatnou věc: nebýt sám,“ říká a pokračuje:

„Varianta druhá, kdy jsem nezávislý, originální, jedinečný, a tedy nepoutám se k ničemu a nikomu, je sice zdánlivě bezpečná. Ale je to přímá cesta do úzkosti a depresí, protože budu strašně sám.“

Záleží na kultuře

Bezmoc se v každé společnosti projevuje jinak, věří Štrobl. „V Česku je důsledek vidět ve volání po silných vůdcích, ale je to chyba. To, že bychom chtěli silného vůdce, který nás provede náročným obdobím, by asi nevadilo. Ale my zároveň chceme vůdce, který bude jako my, to znamená populista,“ varuje psycholog.

Čtěte také

Měli bychom se naučit zapomínat. Jako jedinci i jako společnost, říká autor románu Rozložíš paměť Marek Torčík

„To je ale cesta do pekel. Protože je to situace, jako kdybychom nastoupili do taxíku a řekli taxikáři, že někam chceme jet. A on řekl dobře, ale tak mi říkejte cestu. To se přece začnu bát a mít pocit, že ten, kdo mě vede, neví, co dělá,“ vysvětluje psycholog.

Tenhle český přístup si lze vysvětlit katolickou tradicí. „Jsme odchovaní katolickou mentalitou, která deleguje řešení problémů nahoru. Na faráře, na biskupy, na papeže,“ soudí. „Protestanti to tak nemají, protože už od Luthera to bylo ‚vážení, sami jste zodpovědní za svůj život‘.“

„Jiné národy, například typicky ruská kultura, v sobě mají obsažen nihilismus. To je také zvládání bezmoci, které je destruktivní. Nemůžu nic, takže zbořím a zničím všechno, co mi může nějakým způsobem připomínat, že by to také mohlo být jinak,“ dodává Štrobl.

Měli bychom se radovat z toho, že západní svět dlouho nezažil krizi? Jak ovlivňuje válka jedince, kteří s ní přímo přijdou do styku? Jak se potom takový voják vrací do běžného života? A co podle pohledu vojenského psychologa prožívají izraelští rukojmí? Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus s Barborou Tachecí.