Rusko udeří vždy, když se Západ dívá jinam. Bez dalších sankcí bude pokračovat, tvrdí analytik

Tři ukrajinské lodě kotvící v přístavním městě Kerč na Krymu
Tři ukrajinské lodě kotvící v přístavním městě Kerč na Krymu

Načasování konfliktu s Ukrajinou bylo typicky putinovské. Když se ruské námořnictvo minulou neděli utkalo u břehů Krymu s ukrajinskými plavidly, Ukrajinci si v celé zemi připomínali chmurné 85. výročí hladomoru, který v letech 1932–33 uměle vyvolali Sověti a jenž zabil miliony lidí.

V komentáři na serveru americké stanice CNN to píše kanadský analytik Michael Bociurkiw, mimo jiné bývalý člen pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost spolupráci v Evropě (OBSE) na Ukrajině.

Rusko na Ukrajině testuje soudržnost Západu a počítá s jeho pasivitou, soudí Applebaumová

Ukrajinský prezident Petro Porošenko s vojáky během vojenského výcviku na vojenské základně v oblasti Černihiv na Ukrajině

Rusko a Ukrajina se vzájemně obviňují z provokací a odpovědnosti za incident v Kerčském průlivu spojujícím Černé a Azovské moře. Publicistka a historička Anne Applebaumová má v deníku Washington Post v otázce viny jasno: podle ní za vše může Moskva, která svou akcí chtěla vyslat varovný signál západním mocnostem a otestovat jejich soudržnost.

Expert připomíná, že světoví politici měli před týdnem jiné starosti. Donald Trump hrál na Floridě golf, britská premiérka Theresa Mayová bojovala o politické přežití a francouzský prezident Emmanuel Macron se potýkal s násilnými protesty v ulicích.

Stejně jako v případě anexe Krymu v roce 2014 a následné okupace východoukrajinského Doněcku a Luhansku se tak ukazuje, že má ruská armáda a její spojenci sklon udeřit vždy, když se Západ dívá jinam, dodává k načasování Bociurkiw.

Nečekaný útok

Napětí v Azovském moři přitom doutnalo několik měsíců. Ruské síly posilovaly přítomnost ve společných vodách a zastavovaly a obtěžovaly komerční plavidla plující do ukrajinských přístavů a z nich.

Málokdo však zřejmě čekal, že by Moskva v rámci svého konfliktu s Ukrajinou otevřela novou frontu útokem na její lodě. Střet skončil četnými zraněními na ukrajinské straně a zadržením tří plavidel a 24 ukrajinských námořníků.

Libor Dvořák: NATO není ochotno riskovat zhoršení špatných vztahů s Ruskem

Azovské moře se stává třetím ohniskem rusko-ukrajinského konfliktu

Nejdůležitější událost posledních 24 hodin kolem kerčské krize se neodehrála v Černém nebo Azovském moři, ale na druhé straně světa.

Rusko letos začalo omezovat komerční lodní dopravu ze dvou velkých přístavů na ukrajinském pobřeží, což brzdí ukrajinský export oceli, železa a obilí a působí Kyjevu katastrofální hospodářské ztráty.

Komentář upozorňuje na názor politologa z nevládní Americké rady pro zahraniční politiku Stephana Blanka, který to označuje za válečný čin a je přesvědčený, že by do Černého a Azovského moře měla vyslat své lodě Severoatlantická aliance.

Bociurkiw upozorňuje, že nedělní potyčka byla prvním činem otevřené ruské agrese v pět let trvajícím konfliktu s Ukrajinou a vyvolala v Evropě ostrou kritiku Moskvy. Až doposud se ruská agrese omezovala na „zelené mužíčky“, kteří zaplavili ukrajinské území a obsadili nejdůležitější instituce. Rusko ovšem dodnes své zapojení do tohoto dění popírá.

Nedělní události však kanadskému analytikovi ukázaly, že Ukrajina je na námořní válku s Ruskem zoufale nepřipravená. Ostatně rovněž ukrajinský poslanec Viktor Romaňuk označil námořnictvo své země za přinejlepším „sebranku“. I proto, že Rusko zabralo s Krymem také velkou část ukrajinské flotily. Dnes je například jedním z předních ukrajinských plavidel v Azovském moři přestavěný rybářský člun s jediným kulometem na zádi.

K čemu výjimečný stav?

Ukrajinský prezident Petro Porošenko byl v posledních měsících terčem kritiky za to, že neustále odkládá posílení obranných schopností země. Kdyby chtělo Rusko na azovské pobřeží Ukrajiny zaútočit, podle Bociurkiwa by narazilo na skoro nulový odpor.

Kdykoli dojde k nějakému ruskému útoku na ukrajinské území, Porošenko vždy požaduje zpřísnění protiruských sankcí a svolání Rady bezpečnosti OSN a schází se s hlavami spojeneckých států. To vše se tentokrát stalo už v pondělí a úterý, a tak sáhl po nástroji, nad nímž řada západních diplomatů i Ukrajinců nevěřícně kroutí hlavou – uchýlil se k vyhlášení výjimečného stavu.

Porošenko se snaží zachovat svůj oligarchický systém s polonacistickými prvky, tvrdí komunista Valenta. Pirát Peksa nesouhlasí

Ukrajinský prezident Petro Porošenko

Ukrajina vyhlásila výjimečný stav a žádá svět o pomoc kvůli eskalaci napětí u Ruskem anektovaného Krymu. Tamní parlament také vyzval k zavedení nových protiruských sankcí a posílení vojenské podpory Ukrajině.

Hlava Ukrajiny tvrdí, že se opatření „nedotkne ústavních práv a svobod občanů“. Nové pravomoci mu však teoreticky otevírají cestu k mobilizaci, kterou by nicméně musel zvlášť schválit parlament, a k omezení médií, veřejných shromáždění a pozastavení voleb.

Na poslední chvíli ustoupil skeptickým zákonodárcům a souhlasil, že výjimečný stav se bude týkat jen deseti pohraničních regionů – u hranic s moldavským Podněstřím, které ovládá Rusko, a podél Černého a Azovského moře.

Pokud jsou pravomoci výjimečného stavu skutečně tak nutné, mnoho lidí se nyní ptá, proč tato drastická opatření nebyla přijata, když Rusko zabralo Krym nebo když v letech 2014 a 2015 vrcholil konflikt na východní Ukrajině. Kritikové se proto domnívají, že vyhlášení výjimečného stavu má politickou motivaci.

Porošenkovi klesá před prezidentskými volbami v příštím roce popularita, a tak možná cítí potřebu ukázat voličům, že si jako kandidát stále zaslouží jejich podporu. Někteří odborníci si také všímají, že v oblastech, na něž se výjimečný stav vztahuje, je kritika Porošenka nejsilnější.

Zkrocení medvěda

Rusko už blokádu Kerčského průlivu uvolnilo, ale nic v Bociurkiwově pohledu nenasvědčuje tomu, že by se vzdalo svých teritoriálních ambicí – zejména když Západ po nedělním námořním incidentu Moskvu nijak důrazně nepotrestal.

Řešení kerčského sporu nemůže zůstat jen na Rusku a Ukrajině. Jinak hrozí ozbrojený konflikt, říká generál Šedivý

Jiří Šedivý, generál, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR

Ukrajina požádala o vyslání válečných plavidel NATO do Azovského moře. Jak na to aliance odpoví? A jak moc je to vážné?

Zkrocení ruského medvěda bude podle analytika zřejmě vyžadovat cílenější sankce, cestovní omezení pro ještě širší okruh vysokých představitelů Kremlu nebo omezení zámořských komerčních transakcí ruských bank.

Navzdory hněvivým prohlášením v Radě bezpečnosti, Severoatlantické alianci i Evropské unii je však nějaké potrestání Ruska nepravděpodobné, zejména když Spojené státy ustupují od své role světového policisty.

A tak stejně jako Čína provádí agresivní akce v Jihočínském moři, bude i Rusko dál beztrestně podnikat podobné kroky, dokud mu jeho chování nepřinese nepříjemné důsledky, myslí si Michael Bociurkiw na serveru CNN.

Spustit audio

Související