Nový prezident neznamená revoluci. Kubánská ekonomika je stále uzavřená a její průmysl v troskách, říká Pilip

20. duben 2018

Kuba má od čtvrtka poprvé po šedesáti letech prezidenta, který se jmenuje jinak než Castro. Je to Miguel Mario Díaz-Canel Bermúdez. Tento sedmapadesátiletý politik už v parlamentu složil prezidentskou přísahu a nahradil tak ve vrcholné státní funkci skoro o tři desetiletí staršího Raúla Castra. „Raúl Castro ale nadále zůstává šéfem komunistické strany,” upozorňuje Ivan Pilip, bývalý ministr financí a současný člen nadace Casla, která podporuje projekty v Latinské Americe.

„Díaz-Canel je aparátčík, který strávil svůj život budováním castrovského komunismu na Kubě. Raúl Castro nadále zůstává šéfem komunistické strany, která je nejvlivnější institucí na Kubě,” upozorňuje Pilip.

Objevují se spekulace, že některé majetky, které by v budoucnu mohly přinášet zisky, si pro sebe zabírá armáda. K ekonomickým změnám ale Kuba podle Pilipa nesměřuje. „Majetkové přesuny tam probíhají. To, že si stoupenci režimu a účastníci ovládání státu upevňují pozice a posilují vazbu na ekonomiku, je pravda. Není ale spojená se změnou ekonomického systému, který by ekonomiku posouval směrem k trhu, otevírání se významnějším zahraničním investicím, uvolňování cen,” říká. 

„Dílčí změny, které byly naznačeny nebo udělány v posledních letech po nástupu Raúla Castra, se vždycky ukázaly drobnou změnou, která byla následně upravena tak, že k žádnému otevírání ekonomiky vůbec nedošlo,” podotýká bývalý ministr.

Malé restaurace

Okamžik, kdy mohli obyvatelé Kuby začít legálně podnikat v takových profesích, jako jsou kadeřnictví nebo restaurace, byl vnímán jako velký krok v uvolňování tuhého komunistického plánovaného hospodářství.

Fidel a Raúl Castro

„To, že se občas udála už za Fidela nějaká změna, která vedla k tomu, že mohou být malé restaurace, to už tady bylo před třiceti lety. Následovaly ovšem limity, které uváděly, že tam můžou být místa jen pro velmi nízký počet lidí, nebylo možné zakládat sítě. Následně byly změny zase úplně znemožněny,” konstatuje Pilip.

Poslední roky jsou podle něj v podobném režimu. „Vláda naznačí, že je něco možné, ale stabilita toho, že by někdo mohl ve větším investovat, zakládat významnější podniky, ta tam nenastala.”

Zemědělství a průmysl v troskách

Kubánskou ekonomiku kdysi podporoval socialistický blok v čele s tehdejším Sovětským svazem. Když tato podpora skončila, našla Kuba přítele ve Venezuele, která ostrovní stát zásobovala svojí ropou. Venezuela má ovšem poslední dobou sama rozsáhlé ekonomické potíže. Z čeho Kuba žije? 

„Tohle bude klíčové pro další vývoj na Kubě, tedy jakým způsobem dokáží bídu, kterou systém na ostrově vytvořil, kdy zemědělství a průmysl jsou v troskách a fungují velmi neefektivně, zacelit příspěvky od Kubánců žijících v zahraničí, případně od turistů. A především, jak se Kubě podaří zacelit výpadek podpory z Venezuely. Kuba a Venezuela zůstaly svým politickým systémem už téměř izolovány v celé Latinské Americe, žádná významnější země už kubánský režim v tomto regionu nepodporuje,” odpovídá Ivan Pilip, někdejší ministr financí, který nyní pracuje pro nadaci Casla. 

Ta podporuje projekty v Latinské Americe. Pilip v roce 2001 poznal kubánský režim doslova zevnitř, když strávil téměř měsíc v tamním vězení za podvratnou činnost, jak bylo klasifikováno jeho setkání s kubánskými disidenty.

Spustit audio

Související