Socioložka a historička: Rovnost? Ženy nastoupily do veřejné sféry, ale muži nevstoupili do rodin

Formálně mají muži a ženy v české společnosti stejná práva, přesto přetrvávají některé rozdíly. Jak se představa rovnosti měnila v české společnosti od první republiky, kdy ženy získaly volební právo?

Denisa Nečasová: Tehdy a vlastně i dnes znamená rovnost pro každého trochu něco jiného. A zvlášť v konceptu rovnosti mužů a žen.

Čtěte také

Proč ženy vydělávají míň? Homfray: Stát podhodnocuje ženské profese. Firmy: Muži mají jiná odvětví

Dominantním trendem je, že ženám sice přiznáme práva, aby mohly studovat, účastnit se veřejného politického života a podobně. Ale stále jim necháme na bedrech povinnosti spojené s rodinou, domácností, výchovou dětí. Tohle se vůbec nezměnilo, to bylo jak za první republiky, tak v době socialismu a určitým způsobem to vidíme pořád. 

Pro někoho proto rovnost je, že zpřístupní ženám možnost angažovat se, ale už neuvažuje o rovnosti nebo o participaci v dalších rovinách. To znamená, že je to jenom rozšiřování spektra možností, nikoliv rovnost v soukromé sféře.

Je potřeba, aby se muži angažovali i jako otcové a participovali na soukromé sféře. A tohle slyšíme až v posledních letech.

Lucie Jarkovská: Rovnost je sociální proces, který se odehrává na různých rovinách a i na úrovni reprezentací. Jde o to, jaké vzory jsou nám předkládány. Jestli v dětské knížce čteme, že je doktor a sestřička, pilot a letuška, kde o to, co děti slyší ve škole a vidí v televizi. Nedeterminuje, ale dává to manuál.

Čtěte také

Esej Kláry Vlasákové: Feministická témata nejsou „cizí“. Řešily je naše prababičky, babičky, matky

Jakkoliv se deklaruje, že nám jde o rovnost třeba na úrovni univerzit nebo institucí, tak tam stále mohou fungovat mechanismy, díky kterým se muži snáz dostanou na vyšší místa. Protože se to od nich čeká. Protože když se někdo rozhlíží, koho dát do funkce, tak spíš uvidí muže. Tomu se říká skleněný výtah pro muže a skleněný strop pro ženy. 

Nejsou některé rozdíly, o kterých jste mluvily, dané odlišnými životními preferencemi žen a mužů? Je to opravdu diskriminace a nerovnost?

Jarkovská: Ani preference nejsou přírodní jev. Lidé jsou od dětství povzbuzováni k tomu, co je hezké, aby si přáli, jak by si měli představovat budoucnost. Když budu číst příběhy o šťastných a hodných maminkách a pilných tatíncích, tak neříkám, že si to nemůže člověk uvědomit, že to chce jinak – ale vyžaduje to mentální práci, kterou ne všichni podniknou. 

Nemůžeme říct, že preference jsou odrazem biologického nastavení. Pochybuju, že by si nějaká žena vybrala, že chce brát menší plat než kolega.

Čtěte také

Lidé chtějí víc dětí, než mají, říká Jelínková. Demograf: Stát pro porodnost musí dělat víc než teď

Nečasová: Systém, ve kterém žijeme, je velmi disciplinační a normativní, každého sune do určitých rolí a určitého uvažování. A pak záleží na každém, jak s tím naloží. Jestli odvede tu mentální práci a jenom si to uvědomí s tím, že mu to bude vyhovovat. Anebo jestli se proti tomu postaví. 

Rovnost by měla být o možnostech a šancích a já respektuji, pokud se rozhodně nějaká žena žít rodinný život, nebýt zaměstnaná. To je její osobní volba a já chci, aby za to nebyla sankcionalizovaná. Ale aby nebyla sankcionalizovaná ani žena, která se rozhodne strávit většinu svého života v zaměstnání. 

Racionální muž, emocionální žena?

Jak historicky vznikl takzvaný mužský svět a ženský svět? 

Nečasová: Tohle je vynález 19. století a rodící se moderní společnosti. Dřívější role v domácnosti byly více participativní, v domácnosti žilo víc lidé než jen nukleární rodina. Ale jak se společnost měnila, tak vzniká koncept oddělných sfér, kdy to veřejné je údajně určeno mužům a soukromé ženám. A argument stojí na tom, že muž je údajně racionální a žena emociální, pasivní a pečující. 

Čtěte také

Proč se rodí málo dětí? Vyzdvihujme rodinné hodnoty, radí Jurečka. Demograf: Mladí žijí virtuálně

Jarkovská: Souvisí to s průmyslovou revolucí a rozvojem kapitalismu. Najednou bylo potřeba, aby pracovní síla odešla z domu. Jsou tu statisíce a miliony zaměstnanců, kteří odejdou do zaměstnání a tam odevzdají svoji pracovní sílu. Ale pak je potřeba, aby někdo zůstal v domácnosti a zajistil reprodukci a vlastně i spotřebu domácnosti. 

Ženy v pak v další vlně kapitalismu sice vstoupily na trh práce, nicméně stejně masově nevstoupili muži do rodiny. Ve výsledku je toho na ženách dnes tak 150 procent práce v úhrnu, když počítáme trh práce i práci v domácnosti. 

Nejsou to ale opravdu biologické rozdíly? Ženy a muži evidentně biologicky rozdílní jsou. Dá se odlišit, co je biologická odlišnost, co kultura a co mé vnitřní nastavení?

Nečasová: To nepoznáte, protože člověk je tak vrostlý do kultury, že se nedá oddělit, co je výsledek biologie, co je výsledek kultury a co je to pravé já, které by asi nemělo souviset ani s jením z toho. 

Je to světonázor, který se objevil s osvícenstvím, které pojímalo dualisticky skoro všechno. A právě rozdělilo existenci mužů a žen, rozdělilo svět na racionální proti emocionálnímu. Ale když se nad tím zamyslíte, proč by to mělo stát proti sobě? Jen my jsme si tyto představy navěsili na muže a ženy.

Čtěte také

Feminismu vytýkám, že odmítá biologickou realitu, říká Šimůnková. Bojuje za to, aby ženy měly reálnou volbu, oponuje Homfray

A co náboženské tradice?

Jarkovská: Církev v různých etapách vývoje společnosti měla různý význam a různou schopnost ovlivňovat společenské dění. A právě to biologické rozdělení přišlo poté, co se oslabila role církve, která definovala roli žen a mužů. Nevysvětlovala to biologicky, bylo to rozhodnutí Boha. A když se oslabila role církve, tak bylo potřeba přijít s novým vysvětlením, které by udrželo legitimitu nerovnosti. 

Poslechněte si celou debatu.

V první části Vertikály probere Naděžda Hávová například kauzu sexuálního zneužívání, kterou se teď zabývá pražské arcibiskupství, setkání církví zemí G7 a také ruský útok na Kyjevskopečerskou lávru.