Lidé chtějí víc dětí, než mají, říká Jelínková. Demograf: Stát pro porodnost musí dělat víc než teď

Paní Jelínková, je chybou státu, že klesá porodnost?

Jelínková: To není tak úplně jednoduché říct. Je velkou otázkou, zda by porodnost nemohla stoupnout díky systémovým opatřením rodinné a sociální politiky. Na druhou stranu asi všichni zjišťujeme, že motivovat mladé lidi k zakládání rodiny je stále těžší.

Čtěte také

Mít děti už není norma ani povinnost. Rodičovství je jedním z mnoha životních cílů, míní sociolog

Do jejich rozhodování spadá více aspektů – celková globální situace, geopolitické a klimatické změny. Jsou to věci, na které by se měli zaměřit představitelé státu a vytvářet takové podmínky, aby se lidé nebáli zakládat rodiny.

Je to ale také celospolečenská otázka a na této úrovni také musíme diskutovat.

Pane Sobotko, je chybou státu, jak jsou zde nastavena pravidla a podmínky, že lidé nemají děti?

Sobotka: Nízká porodnost rozhodně není zodpovědnost nebo chyba státu. Dnes je nízká porodnost všude ve světě.

Letos ani nejsme na rekordně nízké hladině. Počet dětí na jednu ženu je z kalendářního pohledu nyní 1,3, ale v roce 1999 to bylo 1,1. Takže porodnost už byla nižší.

Čtěte také

Nemít děti je iracionální, problém je bydlení, tvrdí Juchelka. Jílková: Bezdětnost dřív byla normou

My ale máme rekordně nízký počet narozených dětí. Dobrá politika státu tuto hladinu může trochu zvednout. Když je dobře vyvážená rodinná politika, počet narozených dětí může být vyšší.

Žijeme ale v době, kdy porodnost zvlášť po pandemii covidu-19 klesla všude v Evropě a ve většině vyspělých zemí. S kolegy jsme analyzovali důvody, proč porodnost v Evropě začala klesat na začátku roku 2022.

Tou dobou do toho vstupovalo rozvolňování covidových opatření, lidé začali zpátky žít aktivnějším životem a být více zaměstnaní. Pak přišla první vlna vakcinace, kdy se některé ženy rozhodly odložit otěhotnění do doby, kdy získají imunitu a budou vakcinované. Do toho začala ohromná ekonomická krize, inflace a nejistota po začátku ruské války na Ukrajině.

Tomáš Sobotka a Šárka Jelínková (KDU-ČSL)|foto:Kateřina Cibulka, René Volfík, Koláž Český rozhlas

Běh na dlouhou trať

Paní Jelínková, je potřeba činit další analýzu a přicházet s novými řešeními? Nestačilo by začít třeba u dostupnosti bydlení?

Jelínková: V Poslanecké sněmovně teď máme zákon o dostupném bydlení, který ovšem bude tuto záležitost pro mladé lidi řešit pouze částečně. Velkým problémem je třeba nedostatek předškolních zařízení.

Čtěte také

Sociolog Prokop: Porodnost bude klesat. Z ekonomických důvodů a kvůli obávám z válek

Na ministerstvu práce a sociálních věcí jsme to nenechali jen na ,inisterstvu školství, ale investovali jsme velké finanční prostředky, až 7 miliard z Národního plánu obnovy, do rozvoje a vzniku nových dětských skupin. Mělo by vzniknout až 6900 míst v dětských skupinách, kam je možné dávat děti už od šesti měsíců.

Od 1. května také fungují sousedské dětské skupiny – jedna pečující osoba se může starat až o čtyři děti včetně těch vlastních.

A co se týče flexibility pracovního trhu pro rodiče, už dnes funguje podpora částečných úvazků. Je to v podobě slev na odvodech pro zaměstnavatele, který zaměstnává rodiče, kteří pečují o děti. A tento instrument je potřeba ještě více podpořit. 

Zavedli jsme také větší flexibilitu práce z domova a dali jsme tomu mantinely v zákoníku práce.

Pane Sobotko, když slyšíte, že se na tom pracuje a něco se už zavedlo, stačí to?

Sobotka: Já bych řekl, že je potřeba dělat víc. Chápu, že se tyto věci velmi složitě a pomalu mění ve všech zemích. Když chtějí vlády rychle vyslat signál, že dělají něco pro rodinnou politiku, tak je mnohem snazší zvýšit přídavek na dítě, zvýšit finanční kompenzaci rodičů.

Čtěte také

Ženy k více dětem nepřimějí daňové slevy manželů. Potřebují podporu při péči, tvrdí výzkumnice Kalíšková

Řešení formou dostupnosti školek a bydlení je běh na extrémně dlouhou trať. Tady by bylo důležité najít širší shodu napříč politickým spektrem. A to je přání, které se velmi těžko splní.

Zároveň přemýšlím o tom, zda stačí navyšovat dostupnost dětských skupin, sousedského hlídání. Je dobře, že se to děje. Ale nerozumím, proč je tak těžké zvýšit kapacitu školek ve větších městech, aby rodiče měli dostupnou institucionální a kvalitní péči v blízkosti svého bydliště.

Je vůbec úlohou státu, aby podporoval porodnost? Není to individuální rozhodnutí každého? 

Sobotka: Žijeme v moderním sociálním státu a jeho úlohou je podporovat lidi v životních plánech, které jsou víceméně v souladu s prosperitou tohoto státu. Mít a vychovávat dětí je jeden z nejtěžších úkolů, protože rodič investuje svůj čas a energii do toho, aby stát v budoucnosti vzkvétal.

Čtěte také

Lidé ztrácí víru v budoucnost. Dvě třetiny Čechů nevěří, že se děti budou mít líp, varuje politolog

Z tohoto pohledu má vláda povinnost dělat vše pro to, aby rodiče ve výchově dětí podpořila jak finančně, tak institucionálně. A vytvořila maximální podmínky pro to, aby dětí získaly co nejlepší vzdělání a mohly být jednou přínosem jako dospělí lidé, jako zaměstnanci i jako občané státu. 

Jelínková: Stát by neměl mluvit lidem do toho, jak budou žít svůj život, ale měl by připravovat podmínky pro to, aby se lidé mohli rozhodnout realizovat svá přání. Z jednoho průzkumu nám totiž vyšlo, že lidé si v Česku průměrně přejí až 2,1 dítěte, plánují 1,8 dítěte a reálně mají 1,35 dítěte.

Až 50 procent bezdětných odkládá rodičovství do doby, kdy budou finančně a kariérně zajištění. A tou největší bariérou pro to, aby se lidé rozhodli mít první dítě, je dostupné bydlení. Na to se musí stát zaměřit.

Poslechněte si celý pořad Pro a proti. Audio je nahoře v článku.