Feminismu vytýkám, že odmítá biologickou realitu, říká Šimůnková. Bojuje za to, aby ženy měly reálnou volbu, oponuje Homfray

„Nevím jak západní, ale současný český feminismus nikomu nic nevnucuje, ale spíš upozorňuje na bariéry a nerovnosti ve společnosti, které znevýhodňují nejen ženy, ale i muže,“ uvádí v Pro a proti feministka a právnička Homfray.

Čtěte také

Klára Vlasáková: Boj íránských žen je obdivuhodný. Nedává smysl kvůli němu zatracovat „naše“ feministky

Publicistka Šimůnková vysvětluje základní tezi liberálního feminismu. „Ta je založena na představě, že čím individualizovanější budeme, tím budeme šťastnější. Ale už jen mateřská zkušenost mi ukázala, že tak to nefunguje.“

„Kdysi jsem věřila, že historie je příběhem mužské oprese, že jsou dvě skupiny, z nichž jedna utlačuje druhou. Dnes tomu nevěřím, naopak věřím, že nejde o příběh boje, ale spolupráce,“ dodává novinářka.

Homfray považuje spíš než liberální feminismus za zajímavější jeho současné formy, zvláště ty v zemích postsocialistického prostoru, kde prý toto smýšlení jde jiným směrem.

„Nestojí na tezích bezpodmínečné mužské nadvlády, ale řeší komplexní problematiky genderového řádu, který spoutává společnost, tedy muže i ženy do jistých očekávání. Limituje nebo výrazně ztěžuje možnost jedince nastavit si život tak, jak by chtěl,“ tvrdí právnička.

Falešné dilema

Podle Šimůnkové se feministická debata dostala na půdu idejí, které ale nefungují.

Čtěte také

Jsem feminista, přiznává šéfredaktor časopisu Tvar Borzič. Nevím, proč je to téma tak zahaleno fantasmagoriemi, dodává

„Na Západě převládá ideologie, že toto naopak znevýhodňuje ženy, které nechtějí svůj život strávit kariérou, ale vidí své naplnění v rodině. Pak se ptají: kdo rozhodl, že je práce a kariéra důležitější než rodina?“

„Dilema, jestli práce, nebo rodina, je dilema falešné a není tématem českého feminismu. Řešíme ale to, že v současném ekonomickém nastavení je dvoupříjmová rodina většinou nutná a že žonglovat práci a péči není jednoduché pro nikoho. Bavme se tedy, jestli české rodiny mají všechny podmínky pro plnění všech potřebných rolí,“ žádá feministka.

Od feministek nyní zní, že podporovat v 60. letech vstup žen do práce byla chyba, říká publicistka. „Francouzské ženy se dnes po porodu velmi brzy vrací do práce, miminka odkládají do kolektivních zařízení. A viděla jsem, v jakém stavu jsou děti i matky, které by byly rády, aby situace byla jiná, ale jinou cestu nevidí.“

Čtěte také

Mohou feministky za současnou pracovní povinnost žen? Je to mýtus, vysvětluje historička Musilová

„Přijde mi, že se často díváme na stranu matek, ale myslím, že v určitou chvíli je potřeba zapomenout na svoje ego, ustoupit a nechat biologické procesy proběhnout. Feminismu vytýkám nejvíce, že odmítá biologickou realitu, protože moje volba přece nemůže být na úkor mého dítěte,“ obhajuje smysl tradiční ženské role Tereza Šimůnková.

Proti biologickým procesům ani dlouhé české rodičovské dovolené není třeba bojovat, souhlasí feministka.

„Ale zároveň pokud to ženy chtějí nebo musejí mít jinak, tak musí mít reálnou volbu si například zkrátit rodičák a vrátit se do práce, a ne jen na papíře,“ kritizuje rozdíly mezi mezi teorií a praxí Šárka Homfray.

Poslechněte si celou diskusi v audiozáznamu. Moderuje Karolína Koubová.