Jan Fingerland: Válka v Íránu se někam chýlí
Americký prezident mluví o tom, že do konce války v Íránu zbývají dva až tři týdny. Tím by v podstatě splnil počáteční slib, že konflikt potrvá čtyři až šest týdnů. Těch, kdo nemají pocit, že přesně takhle to myslel, je ale poměrně hodně.
Donald Trump si dal pozor na to, aby nikdy nedefinoval nějak jednoznačně, jaké budou cíle, případně každou chvíli říkal něco jiného. To jeho spojence znervózňovalo, teď mu to dává výhodu, když může situaci převyprávět jako dosažení záměrů, bez ohledu na realitu.
Čtěte také
Je možné, že Trump prohrává válku nervů a jeho ústup momentálně nepůsobí zrovna nejdůstojněji. I když včas uznat realitu je někdy to nejrozumnější, co může politik udělat. Je zřejmé, že se cítí pod tlakem doma i v cizině, zejména kvůli efektivní íránské blokádě Hormuzu.
Stejně tak si je vědom rizik případné pozemní operace, avšak čistě vojensky vzato by Američané mohli situaci dále eskalovat. Je také možné, že z Íránu dostává signály, že mu Teherán umožní relativně hladké vycouvání ze scénáře, který by jinak mohl hrozit opakováním Bushova Iráku.
Mylné hypotézy
Je pravděpodobné, že Američané a zřejmě i Izraelci na počátku čekali jiný vývoj. Buď rozpad íránského režimu, nebo jeho rozštěpení a dohodu s umírněnější částí. Případně i lidové povstání, které by rozdalo karty zcela nově. Podcenili soudržnost režimu i jeho odhodlání uštědřovat bolest.
Čtěte také
A to nejen Američanům, kterým se zas tolik nestalo, nebo Izraelcům, jejichž situací se média moc nezabývala. Írán zaznamenal úspěch svou ochotou ohrozit své arabské sousedy, včetně útoku na jejich ekonomickou základnu nebo zdroje vody. Týká se to i států, které s ním před válkou spolupracovaly, jako je Katar a Omán.
Stejně tak těží ze své ochoty zatížit své vlastní obyvatelstvo více než jeho protivníci. Přesně tak vypadala i válka s Irákem v 80. letech.
Íránský režim letošní válku jaksi „vyseděl“, přečkal ji, a může se nyní přesunout do nové, méně kinetické fáze konfliktu, jenž v různých podobách trvá vlastně už od roku 1979. Írán může těžit z toho, že bude-li neporažený, bude na Trumpovi, aby něco nabídl, aby dosáhl otevření Hormuzu. Je ale možné, že Íránci mu něco lákavého nabídnou, spekuluje se o americké účasti na tamním ropném průmyslu – bylo by to pro ně dvojnásob výhodné.
Bude záležet na tom, co bude schopen Washington získat, například jaké záruky ve věci jaderného programu. Ukončení války si možná přeje Trump, ale ne jeho spojenci v regionu, tedy arabské státy i Izrael.
Arabové a Izrael
Arabské státy, přinejmenším oficiálně, byly proti válce, byly si vědomy všech rizik, která přináší. Už na počátku se v listu Washington Post objevilo tvrzení, podle kterého Trumpa k útoku v soukromí vyzýval faktický vládce Saúdské Arábie korunní princ Mohammed bin Salmán.
Čtěte také
V posledním týdnu se v agenturách i novinách množí zprávy o tom, že arabští vládcové lobbují za pokračování války, protože tohoto nového Íránu se bojí ještě více než toho předválečného.
V podobném postavení se ocitl i Izrael a jeho premiér Benjamin Netanjahu. I on změnil rétoriku, aby mohl z bojů také snadno vycouvat, bude-li to nutné. Izraelci se zřejmě nyní soustředí na ničení íránských kapacit na výrobu raket a jaderný program, v tom se shodují se Saúdskou Arábií a jejími sousedy.
Tato válka je v dějinách regionu z politického i vojenského hlediska výjimečná. Nebyl to konflikt s Íránci, ale režimem, který jim vládne. Podle některých názorů je nyní vláda islámské republiky nad společností ještě více utužená. Navíc se přesunulo těžiště od duchovních k Revolučním gardám.
Nový režim je vojensky oslabený, ale více motivovaný získat imunitu, třeba pomocí jaderné zbraně. Tato válka bude mít ještě řadu dozvuků. Jeden z nich bude ekonomická krize, do které se Írán dostane, a reakce domácí veřejnosti. Příští dějství bude tedy možná zase vnitropolitické.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
