Republikáni Miroslava Sládka aneb Jak se u nás v 90. letech rodil extremismus
Už jenom pamětníci 90. let si asi vzpomenou na radikálního, krajně pravicového politika, který se vynořil jako dosud neznámá osoba z útrob státní správy socialistického Československa. Jmenoval se Miroslav Sládek, kdysi býval úředníkem na Federálním úřadu pro tisk a informace a po revoluci se rozhodl politicky vytěžit to nejhorší z české polistopadové společnosti.
Už od prvních měsíců po listopadu 1989 se vyprofiloval jako drsný kritik a oponent nových poměrů. Vzhledem k jeho minulosti bylo poněkud komické, že se z něj stal asi nejviditelnější a aspoň verbálně nejradikálnější antikomunista na politické scéně 90. let.
Čtěte také
Ovšem vystupoval proti jakékoli levici včetně sociálních demokratů, a prakticky uznával oprávněnost výhradně své vlastní politické strany. A především začal útočit na Romy a na cizince. Ne nadarmo se ze Sládka stal guru mnoha českých skinheadů.
Republikánská strana, plným názvem Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa, jíž předsedal a kterou ovládal, byla až do roku 1998, kdy vypadla z parlamentu, nejskandálnější politickou formací své doby. Aféry kolem republikánů byly takřka neustálé.
V roce 1997 se například schovával v Poslanecké sněmovně před trestním stíháním poslanec republikánů Votava obviněný z výtržnictví. Situace eskalovala v lednu 1997, kdy si pro Votavu došla policie až do Poslanecké sněmovny. Sám Sládek ostentativně po zvolení v roce 1996 zdemoloval poslaneckou lavici.
Guru českých skinheadů a „komik“
Dodnes vlastně není jasné, zda byl Sládek v politice jenom extremistickým provokatérem, nebo zda opravdu byl přesvědčen o pravdivosti toho, co hlásal. A hlásal toho dost, mnohé jeho výroky na adresu Romů stydno opakovat. K těm nejhorším patřil výrok pronesený na parlamentní půdě v červenci 1996:
Čtěte také
„Mohu vás seznámit s tím, co jsem zaslechl mezi občany. Mezi občany dneska totiž už názory na cikánskou populaci dospěly do takového stadia, že jsem slyšel – cituji: ‚Cikáni by měli být trestně odpovědni už od narození, protože prakticky to už je jejich největší zločin.‘“ Je mimochodem příznačné, že tuto odpornost Sládek zbaběle opatřil slovy, že on to jen „zaslechl“ mezi občany.
Paradoxně měl pověst jakéhosi politického komika, kromě jiného za to mohla jeho nápadná podoba s britským hercem Rowanem Atkinsonem, představitelem mistra Beana. Avšak Sládek rozhodně nebyl neškodná postava ze sitkomu.
Valnou část 90. let jeho výroky a činy, a to nejen na půdě Parlamentu, stejně jako působení celé jeho strany, byly pro českou politiku a společnost noční můrou. V míře drzosti, lží, manipulací, otevřeného rasismu a xenofobie Sládek ve své době neměl konkurenci.
Jak se připravit o prezidentskou volbu
Sládek nakonec na své skandální výroky přece jen politicky doplatil. Příčinou kupodivu nebyly výroky vůči Romům, ale vůči Němcům, což byla ale také častá agenda republikánů.
Čtěte také
Při příležitosti podpisu česko-německé deklarace Sládek pořádal svou obvyklou kravál show a dopustil se u toho výroku: „Dějiny ukázaly, že mrtvých Němců bylo málo…. Němce je nutné podrobit převýchově.“
Sládek následně čelil obvinění z „podněcování k národnostní a rasové nesnášenlivosti“, ale nutno podotknout, že ve vazbě se ocitl proto, že se dlouhodobě soudu vyhýbal.
Výroky trestné nebyly, Sládek byl propuštěn a dostal opět zadarmo reklamu, tím spíš, že kvůli tomu také prošvihl prezidentskou volbu a byl tak ošizen o potěšení hlasovat proti Václavu Havlovi a samozřejmě pro vlastní osobu. V té době kandidoval na prezidenta už potřetí, pokud počítáme i federální éru.
Vstanou noví Sládkové…
Sládkova strana v předčasných volbách roku 1998 kupodivu pohořela a s 3,9 procenty už znovu do Parlamentu nepronikla. Tím její historie prakticky skončila, přes různé snahy jejího šéfa ji resuscitovat.
Ovšem politické výpary sládkovců zanechaly stopu. Rasismus, xenofobie a bezbřehá vulgarita se od té doby sice přestěhovaly především na internet a sociální sítě, ale na druhou stranu – vždycky tu je jistá míra pravděpodobnosti, že vstanou noví Sládkové a budou se chovat stejně, ne-li hůř.
Poslechněte si celý Archiv Plus. Připravil ho Jan Sedmidubský.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
