Odbor pro sociální začleňování nemá výsledky, tvrdí kritik. Šimáčková Laurenčíková: Nezvládne to sám

Jak hodnotíte dosavadní působení Odboru pro sociální začleňování, dříve Agentury pro sociální začleňování?

Klára Šimáčková Laurenčíková: Děkuji mnohokrát za otázku a za zájem o toto důležité téma. Agentura pro sociální začleňování dle mého názoru odvádí naprosto kvalitní, profesionální práci, a to už mnoho let, na poli prevence sociálního vyloučení a také na poli podpory těch, kteří už v sociálně vyloučených lokalitách žijí a potřebují podporu a pomoc v tom, aby se dokázali zapojit do běžného života.

Čtěte také

Vedení Ústeckého kraje i měst a obcí vyčkává, co bude s Agenturou pro sociální začleňování

Agentura je dobrou kontinuální oporou starostům a starostkám v tématu řešení existence ghett a spolupráci s ní si koneckonců lídři českých měst pochvalují.

Jaroslav Miko: Já se bohužel domnívám, že ta agentura je za očekáváním. Cíle naplnění byly trošku jiné. Myslím si, že tam jsou velké rezervy. Bylo by potřeba změnit systém práce.

Z toho vychází můj závěr. Určitě bych byl proti zrušení agentury, protože si myslím, že má smysl, v tomhle se s paní Laurenčíkovou shodneme. Ale co se týče samotné práce, tam jsou velké rezervy.

Jeden odbor nestačí

Když jste tu, paní Šimáčková Laurenčíková, řekla, že agentura – dnes odbor – sociálního začleňování působil a působí profesionálně a že má výsledky, o co se při tom opíráte? Dá se to doložit na tom, že ubývá sociálně vyloučených lokalit díky působení tohoto odboru?

Šimáčková Laurenčíková: Předpoklad, že jeden odbor státní správy dokáže řešit celou komplexní a velmi náročnou problematiku sociálního vyloučení, by byl maximálně nespravedlivý.

Čtěte také

Pomáháme, kritika je laciná, tvrdí šéf agentury pro začleňování. „A kde jsou výsledky?“ ptá se zástupce Romů

Nelze naplnit takto zásadní celospolečenský, komplexní úkol skrze jeden odbor, který je součástí ministerstva a nemá exekutivní pravomoci. Tedy nemůže nařizovat komukoliv, ani na úrovni ostatních resortů vlády, ale ani na úrovni krajů a obcí, aby, dejme tomu, byly vykoupeny byty, aby byl posílen sociální bytový fond, aby došlo k posílení sociální práce nebo k dostupnosti sociálně aktivizačních služeb pro osoby ohrožené chudobou.

Agentura nemá exekutivní pravomoc, ona nemůže nic nařizovat. Je závislá na spolupráci s ostatními partnery. Je důležité se ptát ostatních partnerů, jak mohou ještě více a intenzivněji pomáhat agentuře v jejích cílech. Hovořím o ministerstvu práce a sociálních věcí i o dalších důležitých partnerech.

Data, která máme dlouhodobě k dispozici a která agentura transparentně komunikuje, informují o tom, že agentura koordinuje jen v tuto chvíli přípravy transformace mnoha komplikovaných lokalit. Je to například sídliště Šluknov, jsou to problematické domy v Teplicích, Karviná, Česká Kamenice a Žďáru nad Sázavou i chudinské ubytovny v Novém Boru a v Jablonci.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Život v nájmu jako jedna z cest k chudobě. O ekonomické stabilitě domácností výrazně rozhodují náklady na bydlení

Zprávy z těchto míst jsou velmi pozitivní, místní samosprávy si pochvalují spolupráci s agenturou.

Víme, že v těchto lokalitách žije přes 1100 osob v podmínkách sociálního vyloučení, z toho přes 500 dětí. A že agentura v tuto chvíli reálně a prakticky pomáhá na mnoha úrovních.

A to při tvorbě bytových koncepcí, při nastavení pojistek prevence ztráty bydlení, pomáhá rozjíždět kontaktní místa pro bydlení a spoustu dalších věcí, které se například týkají podpory dětí.

Miko: Výsledky nejsou

Ten výčet by byl delší, předpokládám. Nechme zareagovat pana Mika. Není to, co tady teď zaznělo, doklad toho, že Odbor pro sociální začleňování funguje dobře a že pomáhá?

Miko: Myslím, že dílčím způsobem určitě pomáhá. Není to tak, že za ním není vidět práce.

Ale já se chci opřít o data, ne o dojmy. A data říkají jasně, že nám přibylo segregovaných škol, dnes už jich v Česku máme 130, pokud se nepletu. V roce 2015 bylo v Česku 606 vyloučených lokalit, kde žili převážně Romové, a to číslo nekleslo.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Přetrvávající segregace romských dětí ve školách je projevem neřešených protiromských postojů ve společnosti i politice

Dojmy můžu mít různé, ale data říkají, že výsledky nejsou. Myslím si, že původní motivace pro vznik Agentury pro sociální začleňování pod ministerstvem pro místní rozvoj byla jiná.

A co říkáte na argument, který jsme slyšeli od paní Šimáčkové Laurenčíkové, že Agentura pro sociální začleňování, dnes odbor, má omezené pravomoci a že zkrátka nemůžou samostatně vyřešit příčiny rasové diskriminace a sociálního vyloučení?

Miko: S tím já samozřejmě souhlasím. Ale byli tam ředitelé, to mají být manažeři a mají kromě jiného spolupracovat i s politiky.

Určitě se dostaneme i k připravenému projektu na sídlišti v Šluknově, kde, obávám se, přišla Agentura pro sociální začleňování s návrhem, který vnímám jako velice negativní.

Čtěte také

Vládní zmocněnkyně Fuková: Je nutné přenastavit politiku sociálního začleňování

Je to o managementu, o tom, kdo se dostane do čela agentury, jak pracuje, jak je schopný ji celou vést a komunikovat s politiky.

Máme tady Agenturu pro sociální začleňování, která spolupracuje s různými organizacemi, a ty organizace potom nejsou motivované, aby pracovaly přímo s Romy – protože ti samozřejmě mají větší problém, co se týče třeba řešení bytové situace – a dávají přednost pomoci lidem z majority, tak pak je samozřejmě mnohem snazší odškrtávat: „Já jsem tady vyřešil deset rodin z majority.“

Přitom je to ohodnocené úplně stejně jako práce s Romy. A to pak nedává vůbec žádný systém.

Na základě jakých dat přichází tvrzení, že na poli sociální pomoci ve vyloučených lokalitách jsou upřednostňovány neromské rodiny? Bylo by to žádoucí aby byl samostatný odbor věnovaný jen začleňování Romů? A jakou roli hraje v sociálním začleňování samotný odbor a jakou celý stát? Poslechněte si celé Pro a proti.