Jan Fingerland: Bojíte se o ropu? Bojte se o vodu!
Poslední dny se stále více mluví o hrozbě likvidace ropných a plynových zařízení jak v Íránu, tak i v arabských státech v okolí. Je to na místě, ale není to jediné riziko této války. Tím druhým je osud zdrojů vody, a situace je vážnější, než se může zdát.
Čtěte také
Po celá desetiletí se mluví o tom, že příští války se budou vést o vodu – tedy například mezi státy, které zadržují vodu na svém území pomocí přehrad a zavlažovacích zařízení, a těmi, kdo jsou na nižším toku velkých řek a dostávají tím pádem menší přísun vody – typicky jde o Nil nebo Eufrat.
Jenže teď jde o něco jiného, totiž hrozbu zničení odsolovacích zařízení. Arabský poloostrov je na odsolování naprosto závislý, zejména pokud se týče produkce pitné vody. Některé státy, jako je Bahrajn nebo Katar, až z devadesáti procent. Poloostrov nemá žádné stálé řeky nebo velké vodní plochy.
Čtěte také
Voda v poušti
Má ale stále rostoucí obyvatelstvo se stále vyššími představami o komfortu, včetně lyžařských hal s umělým sněhem, a také velké populace zahraničních pracovníků. Na odsolené vodě závisí podle různých zdrojů 60 až 100 milionů lidí. Jde také o osud rostoucího průmyslu a turismu, které živí stále více obyvatel.
Na Arabském poloostrově se vyrábí více odsolené vody, než kdekoli na světě, což je dané nejen unikátním nedostatkem přírodních zdrojů, ale také skutečností, že ropné státy na to mají – odsolování je technologicky i finančně náročné. A také je velmi zranitelné.
První podobné útoky se objevily už v toce 1990 ze strany Iráku na Kuvajt, a znovu v letech 2019 a 2022, to zas útočili jemenští proíránští Húsíové na saúdské výrobny sladké vody. Tehdy byly škody ještě relativně malé.
Čtěte také
Obava o vodovodní zařízení se objevila i tentokrát. Írán před několika dny přišel s tvrzením, že útok na jeho odsolovací zařízení na ostrově Kešm připravilo o vodu 30 vesnic.
Krátce na to Bahrajn prohlásil, že íránský dron způsobil škody na jeho odsolovací jednotce u města Muharrak. Od té doby zůstává hrozba zničení zdrojů pitné vody jen v teoretické, ale současně velmi uvěřitelné rovině.
Drahé poučení
Pro Íránce by bylo relativně jednoduché zničit produkci pitné vody pro miliony lidí, už jen vypuštěním ropy do moře. Znamenalo by to, že by arabští sousedé – takřka na dohled před Hormuzský průliv – museli během dní evakuovat celá města, ale není jisté jak a kam.
Čtěte také
Lidé by neměli co pít, nemohli by se mýt, splachovat, zastavila by se výroba, objevily by se infekční choroby. Útoky na ropná zařízení tedy sice mohou ohrozit stabilitu tamních ekonomik, ale napadení zdrojů vody může rozkývat celou společnost.
Je trochu paradox, že problém s vodou v posledním roce řešil i Írán. Ten sice nepoužívá tolik odsolovacích zařízení, a má na svém území velké řeky, jezera a přehrady, ale kvůli klimatické změně, ale i nepořádkům, nebyl na podzim v íránských městech dostatek vody. To velmi poškodilo domácí pověst režimu.
A tak jako se dnes mluví o hrozbě vystěhování mnohamilionového saúdského Rijádu, spekulovalo se tehdy o vyklizení Teheránu. I pro soupeře Teheránu by bylo jednoduché poškodit přehrady a další zařízení, a tak ohrozit jeho rozvoj na léta dopředu.
O tom, jak tato válka dopadne, se dá zatím jen spekulovat. Jisté ovšem je, že obnova zničených odsolovacích zařízení by trvalo mnoho let. A také, že všechny dotčené státy budou věnovat velké úsilí tomu, aby se podobnému nebezpečí už nikdy nevystavily.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
