Karel Barták: EU doufá v Orbánovu porážku, nemá ale plán B
Většina vlád zemí Evropské unie doufá, že maďarský premiér Viktor Orbán prohraje parlamentní volby vyhlášené na 12. dubna. Pokud by se to stalo, pokud by Orbán uznal porážku a skutečně odešel od vesla, bylo by to velké vítězství také pro tradiční evropskou politickou reprezentaci, která se hlásí k liberální demokracii.
Maďarský politik se stal za posledních 20 let postupně takovou přítěží, takovým handicapem pro evropskou integraci, že si jeho porážku přejí všichni momentální premiéři, s výjimkou Roberta Fica a také zřejmě Andreje Babiše (ANO).
Čtěte také
Přesto Evropská unie nedělá téměř nic, aby maďarské volby takto dopadly. Ani Evropská komise, ani předseda Evropské rady António Costa neřekli, jaký výsledek by chtěli v Budapešti vidět. Jako obvykle praktikují politiku nevměšování, tedy mlčí; snad aby neřekli něco, co by mohlo poškodit lídra opoziční strany Tisza Pétera Magyara nebo pomoct Orbánovi.
A už vůbec neříkají, jak budou reagovat, pokud Tisza sice vyhraje, ale kvůli specifické úpravě volebních okrsků to bude nakonec Orbán? Nebo když tento odmítne uznat porážku a odstoupit?
Ruský trojský kůň
Lídři evropských zemí jsou sami do jisté míry vinni tím, že Orbán je po 16 letech stále u moci a počíná si pořád škodlivěji. Původně patřil do rodiny a jeho autokratické sklouzávání brali ostatní spíše jako kuriozitu, málo se znepokojovali. Když před osmi lety konečně spustili proceduru pro porušení zásad a principů EU podle článku sedm lisabonské smlouvy, divili se, že potrestání Maďarska vyžaduje jednomyslnost.
Čtěte také
Napřed Orbána podrželo Polsko, posléze Slovensko. Jediný možný postih – zbavení práva hlasovat v Radě EU – tak naráží na tuto překážku. A žádná procedura, jak členský stát z evropského klubu vyhodit, neexistuje.
Orbánovo blokování finanční pomoci Ukrajině na březnové schůzi Evropské rady vyvolalo větší odpor než obvykle. Costa mluvil o tom, že Orbán překročil červené čáry, a kancléř Merz o tom, že se nic takového nesmí opakovat.
Pokud Orbán volby vyhraje, bude se to opakovat a před Evropou bude stát naléhavá, dokonce existenční otázka: Jak dlouho dokáže tolerovat systematické porušování zásad a principů jedním z vlastních členských států? Jak se vypořádat s ruským trojským koněm, ve kterého se Maďarsko přeměnilo?
Bezpečnostní riziko
EU se kvůli Orbánovi vybavila možností upírat členským státům evropské fondy, pokud panuje podezření, že dochází k podvodům nebo k demontáži právního státu. Maďarsku komise zadržuje kolem 20 miliard eur, deset mu nicméně před třemi lety vyplatila za to, že nezablokovalo zahájení vstupních rozhovorů s Ukrajinou.
Čtěte také
Typický výsledek Orbánova vydírání, který neslouží Evropské komisi ke cti. Však se také generální advokát evropského soudního dvora vyjádřil, že komise nepostupovala v souladu s právem.
Donedávna byly Orbánovy hrátky na evropské úrovni brány sice vážně, zároveň se na ně pohlíželo pořád jako na vnitřní procedurální problémy, které se snad nějak povede vyřešit. Nyní je jasné, že Orbán a jeho režim představuje pro EU také významné bezpečnostní riziko.
Co dělat po 12. dubnu?
Měli by si to uvědomit také jeho kamarádi z Patriotů pro Evropu – a slouží ke cti premiéru Babišovi, že se z Orbánovy budapešťské demonstrace omluvil.
Jak dlouho vydrží evropští politikové sedět kolem stolu s člověkem, o kterém se ví, že všechno, co se šustne, zatepla odvypráví Rusku? Jak dlouho je bude ještě bavit se nechat vydírat? Hledat neustále nové cesty a způsoby, jak obcházet maďarská veta?
Předpokládejme, že mají Orbána opravdu dost. Pak by ovšem měli vědět, co udělají po 12. dubnu, pokud setrvá u moci.
Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
