Lukáš Jelínek: Hrátky s Ústavou jsou jen přiznáním politické neschopnosti
Ústava má daleko k podrobnému návodu na sestavení nukleárního reaktoru či k receptu na bramboračku, který si každý může vylepšit podle svého. Není to ani Sagrada Familia, úchvatný barcelonský chrám, jemuž jsou již přes 140 let přistavovány nové a nové věže a věžičky. Vyprávějte to ale českým politikům, kteří si základní zákon země jednou pletou s technickou příručkou a podruhé s uměleckým dílem, do něhož by rádi otiskli svůj odkaz.
Čtěte také
Už skoro každá parlamentní strana představila nějaký nápad, čím Ústavu ČR vyšperkovat. Z programového prohlášení Babišovy vlády lze například vyčíst, že v ní má být ukotvena česká koruna, stejně jako právo držet a používat hotovost jako zákonné platidlo.
Část koaličních poslanců, ale i opozičních senátorů by zase ráda v Ústavě zpřesnila, nebo – řekněme bez obalu – omezila roli prezidenta při jmenování členů vlády.
Zatímco laici si vystačí s humpoláckými výrazy jako „musí“, tak právníci ražení doktorky Válkové z hnutí ANO pracují s učenějšími obraty typu „prezident jmenuje na základě závazného návrhu premiéra“.
Nepochopení role práva
Všichni kutilové přitom zapomínají, že Ústava je v tomto bodě formulována právě tak, aby dávala prostor politické dynamice a dialogu ústavních činitelů. Co by si při nulové fantazii českých politiků počali v zemích, kde žádná psaná Ústava neexistuje, nebo není shrnuta do jediné knížky, a přesto skvěle fungují?
Čtěte také
Není nakonec touha po doslovné Ústavě trestuhodným nepochopením role práva a politiky ve společnosti?
Z toho, jak Ústava i Listina základních práv a svobod akcentují klíčové hodnoty, také mnozí odvozují, že lze jejich prostřednictvím řešit kulturní války, například o počet pohlaví nebo o manželství coby výhradní svazek muže a ženy. Skoro se vkrádá rouhačská myšlenka, co by dělali, kdyby šlo podobně rozšiřovat či upravovat bibli…
Ústava by měla stát nad stranickými spory, vážnými i žabomyšími. A rozhodně by neměla suplovat úkol politiků dosáhnout konsensu po dobrém. To si ale neuvědomují ani některé opoziční partaje. Starostové a nezávislí by v ní chtěli zúžit poslaneckou a senátorskou imunitu. ODS by v Ústavě přivítala pasáž o rozpočtové odpovědnosti. Lidovci již v minulosti lobbovali za zmínku o ochraně vody.
Udávat směr
Nejčerstvější je pak nápad TOP 09 zakotvit v Ústavě členství Česka v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Důvodům se dá rozumět, ovšem i akcentování konkrétních mezinárodních smluv a spojeneckých vazeb by bylo necitlivým zásahem do dokumentu, který má toliko udávat základní směr demokratického právního státu.
Veškeré tyto pokusy spojuje víra, že paragrafy nahradí stranickou neochotu jednat a nalézat byť jen nejmenší společné jmenovatele. Zároveň však jde o prázdné gesto pro voliče. Když se poslanci neumějí dohodnout na tom či onom v rámci běžného zákona schvalovaného většinou přítomných členů Sněmovny, jak chtějí sesbírat třípětinovou většinu pro úpravu Ústavy?
Právě tato podmínka naštěstí Ústavu ochrání i v tomto volebním období. Vláda má 108 poslanců, opozice jen 92. Jestli chtějí být užiteční, neměli by snít o holubech na střechách, nýbrž se věnovat vrabcům v hrsti.
Tedy mravenčí práci ve výborech i na plénu s vědomím, že zručný politik je pouze ten, který pro své vize dokáže získat podporu i v protilehlém táboře. Kdo ale hodlá předělávat Ústavu na bič na oponenty, pouze upozorňuje na úzké limity svých schopností.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
