Jan Fingerland: Čína si nad Íránem myje ruce a drbe hlavu
Válka v Íránu má mnoho účastníků, přímých a nepřímých. Jedním z nich je nepochybně Čína. Je možné, že i americko-čínská rivalita a politika Pekingu hrály roli při rozhodování o americkém útoku.
Debata o tom, proč Američané spolu s Izraelci vstoupili do otevřeného konfliktu s Íránem, je zapálená a velmi košatá. V jistém ohledu se dá říci, že jde o dvě různé války, protože Američané a Izraelci neměli zcela totožnou motivaci a mají tedy i jiné cíle.
Čtěte také
Tak to alespoň vidí ti politologové, podle kterých Trump, sleduje dlouhodobý americký zájem na oslabení Íránu jako nástroje čínského vlivu ve světě. Nešlo by v takovém případě jen nebo především o íránský jaderný nebo raketový program, ale o dlouhodobou čínskou strategii spojenectví s Íránem jako nástrojem politiky Pekingu.
Tento postup začal Ameriku ohrožovat, nejen její posádky oblasti Perského zálivu, ale i americkou schopnost chránit spojence na Blízkém východě, a nebo třeba Tchaj-wan.
Spojenci s.r.o.
Čínsko-íránské spojenectví má několik vrstev. Čína je nejdůležitějším odběratelem íránské ropy, ta je pod sankcemi, a je tedy levná. Čína je stále hladovější po energii, a hlavní dodavatele si udělala z Ruska a Íránu, států bohatých na ropu i mezinárodněpolitické problémy.
Teherán a Moskva Peking potřebují víc než on je, ale jde o vzájemně výhodnou symbiózu, protože za Peking dělají věci, které on nechce nebo nemůže dělat.
Čína se také stala předním dodavatelem technologií do Íránu, od těch sledovacích, jako jsou pouliční kamery; přes vlastní satelitní systém, nezávislý na GPS; až po zbrojní technologie, které Íránu umožnily po loňské válce překvapivě rychle obnovovat schopnost produkovat balistické střely.
Čtěte také
Zvláštní pozornost se v poslední době věnovala údajným dodávkám čínských protilodních střel, které by zásadně oslabily americkou schopnost operovat v oblasti Perského zálivu a okolí. Americký zásah přišel krátce před tím, než by tamní ozbrojené síly čínské zbraně absorbovaly.
Dále, Írán je země, která leží na pozemní obchodní trase z Číny na Západ, která je pro čínskou stabilitu velmi významná, protože ta je závislá na hladkém exportu zboží a jeho dopravě.
Současně Írán má, nebo dosud měl velmi velkou kapacitu šířit v rozsáhlé oblasti neklid a zaměstnávat Američany. Mimo nemohli věnovat dostatečnou pozornost pacifické oblasti. Írán také měl schopnost blokovat toky energií třeba v případě války o Tchaj-wan – to co teď Teherán dělá v rámci své vlastní obrany.
Čína čeká
Írán se stal nástrojem čínské politiky, a tedy i možným terčem americké vojenské operace. Americký útok přišel v okamžiku, kdy ještě bylo možné zabránit tomu, aby se z něj stal nedotknutelný článek čínského strategického řetězce.
Čtěte také
Jenže teď se situace změnila. Nepřipravená Čína byla donucena zaujmout postoj diváka, a její partneři sledují, jak nedokáže pomoci svému přednímu spojenci. Navíc je zachycená do dilematu, protože chce udržet dobré vztahy i se sunnitskými monarchiemi, jež jsou momentálně pod íránskou palbou.
Prozatím tedy Peking vyčkává, a snaží se převyprávět svou pozici jako stanovisko země zodpovědnější, mírumilovnější a vypočitatelnější, než jsou Trumpovy Spojené státy.
Také se ukazuje, že Peking si nechce zcela rozházet vztahy ani s Amerikou.
Na státní návštěvu má koncem měsíce dorazit samotný Trump, a Čína řeší nejen možnou ztrátu důležitého dodavatele laciné ropy, ale i hrozbu cel a obavy ze zpomalujícího hospodářského růstu u sebe doma.
Jestli toto všechno jsou ony pověstné Trumpovy „3D šachy“ není jisté, ale Čína je z dopadů americké války s Íránem rozhodně dost nesvá.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
