Analytik: Jaderná zbraň je v rukou Íránu víc nebezpečná než v KLDR. Blízký východ je hodně dynamický
Svět se poprvé po víc než půl století ocitá ve stavu, kdy dvojici největších jaderných arzenálů, ruského a amerického, nebude limitovat vůbec nic. „Konec smlouvy Nový START je symptom nemoci, která nás znepokojuje. V zásadě má dvě hlavní příčiny: změnu mezinárodního bezpečnostního prostředí a technologický vývoj,“ vysvětluje v pořadu Osobnost Plus Jan Ludvík, analytik z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Smlouva Nový START Rusku a Spojeným státům stanovovala limity pro jaderné zbraně a jejich nosiče. Kreml ji chtěl prodloužit, USA to ale odmítly s tím, že má vzniknout „nová a lepší verze“, která má zahrnovat i Čínu.
Čtěte také
„Konec regulace není pozitivní zpráva. Ale míra negativity nemusí být nutně katastrofická. Připomeňme, že počty jaderných zbraní byly historicky mnohem vyšší, třeba za studené války, než jsou dnes,“ upozorňuje Ludvík. „Dohoda Nový START se stala obětí vlastního úspěchu tím, že snižovala počty jaderných zbraní Spojených států a Ruska. Ale ve chvíli, kdy mezitím začala růst zejména Čína růst, tak to Spojené státy znepokojovalo, protože to narušovalo rovnováhu.“
Hlavní motivací států pořizovat si jaderný arzenál je přitom buď potřeba mocenské dominance, nebo naopak snaha ochránit se před agresorem a případným útokem. Nepřítomnost jaderných zbraní tak nejspíše sehrála svou roli i při invazi Ruska na Ukrajinu.
Čtěte také
„Kdyby měla Ukrajina v roce 2022 jaderné zbraně, tak by velmi pravděpodobně k ruské invazi nedošlo,“ domnívá se Ludvík. „Ale kdyby měla Ukrajina jaderné zbraně v roce 2014, tak by to naopak mohlo zvýšit pravděpodobnost ruské agrese, a dokonce do té míry, že bychom jí tehdy zatleskali, protože na Ukrajině existovala velká nestabilita.“
Atomový arzenál zároveň působí i jako ochrana pro agresora, který si může pomocí výhružek vydobýt jisté postavení. Rusko například zastrašováním jadernými zbraněmi úspěšně brání vojenské pomoci napadené zemi. I tato výsada má ale své limity – ani ruská jaderná hrozba například nepřesvědčila Ukrajince ke kapitulaci, připomíná analytik.
Bezpečnější pocit v Evropě
O vlastnictví atomových zbraní usilují i další státy – nejvýrazněji Severní Korea a Írán.
„Írán by byl z hlediska mezinárodní bezpečnosti a stability nebezpečnější, protože existuje v prostředí, kde je spousta konfliktů, hluboká nepřátelství, velmi dynamický systém a kde se propojují státní a nestátní aktéři,“ vysvětluje Ludvík a srovnává:
Čtěte také
„Severní Korea má ‚výhodu‘ v tom, že má jediného protivníka a kromě jaderných zbraní nemá téměř nic jiného – čili není moc pravděpodobné, že by zahájila invazi do Jižní Koreji.“
Dalším adeptem na jaderné zbraně by mohla být Evropa – zejména pokud by Spojené státy americké zcela opustily bezpečnostní spolupráci a přestaly by starý kontinent chránit svým jaderným deštníkem.
„Přineslo by to asi nárůst pocitu bezpečí pro Evropu, dokud zůstane jednotná a jednotlivé evropské státy se nebudou navzájem vnímat jako nepřátelé,“ uvažuje Ludvík.
„V Evropě máme dva státy, které mají vlastní jaderný arzenál – Francii a Velkou Británii. A je potřeba říct, že ani jeden z nich nemůže v tuto chvíli svými schopnostmi plně nahradit odstrašující schopnosti amerického arzenálu. Ten je výrazně větší, sofistikovanější a navržený pro jiné mise.“
Dosažení potřebné úrovně ochrany by podle něj trvalo v řádu let. Pro bezpečnost Evropy ale není jaderná zbraň potřebná. Analytik soudí, že stejně efektivní a zastrašující mohou být i moderní konvenční zbraně schopné atomovým zbraním výrazně konkurovat.
Princip suverenity
Jakékoliv rozšíření o atomový arzenál ve vyspělých zemích by ovšem vyvolalo stejný požadavek i z dalších zemí, především těch blízkovýchodních, které často argumentují západním pokrytectvím, míní Ludvík. A doplňuje, že státy, které jaderné zbraně, mají podle ostatních zemí privilegia, která ostatním upírají.
Čtěte také
Souhlasit s jaderným zbrojením například v Íránu ale znamená akceptovat tamní režim a legitimizovat jeho vládu, s čímž mají mnozí reprezentanti Západu problém, uznává analytik.
„Jsou lidé, kteří mají pocit, že je potřeba změnit i samotný režim, protože ho můžeme oprávněně považovat za něco morálně velmi problematického. Je tak pro nás těžké říct: Budeme vás tolerovat a doma si dělejte, co chcete,“ uzavírá Ludvík. „Toto je princip suverenity, vestfálský systém, který do mezinárodního systému přináší určitou míru stability, často za cenu toho, že tolerujeme velmi nepřijatelné chování států doma.“
Jak dlouho trvá vyzbrojit zemi jadernou bombou? Bude Ukrajina usilovat o navrácení jaderného arzenálu? A má omezování íránského jaderného programu naději na úspěch? Poslechněte si celý rozhovor. Ptá se Barbora Tachecí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
