Petr Holub: Hospodářská strategie, kde nic nechybí. Jen peníze

V dokumentu, který v pondělí schválila vláda, se najde digitalizace, podpora výzkumu a zvláště AI, investice do atomových i plynových elektráren, nechybějí obnovitelné zdroje, ani rozvodné sítě, zrychlení bytové výstavby, dálnice, železnice, ani nabíjecí stanice, zvýšení kapitálu Národní rozvojové banky, podpora těžby lithia v Cínovci a manganu ve Chvaleticích, nechybí platy učitelů.

Čtěte také

Nechceme protahovat rozpočtové provizorium, tvrdí SPD. Nelze si vymýšlet, že v této situaci zákony neplatí, oponuje STAN

To všechno a mnoho dalšího bude dělat vláda od letošního roku do konce svého mandátu na podzim 2029.

Je ovšem pravda, že na kontrolní otázku, kde na to ministři vezmou, nabízí strategie spíše vyhýbavou odpověď. Něco se najde ve státním rozpočtu, i když jeho schodek určitě nepřekročí tři procenta hrubého domácího produktu. Budou ovšem k dispozici nové příjmy.

Daně se sice zvyšovat nebudou, pokud se jejich sazby přímo nesníží. Značnou sumu však zajistí boj s šedou ekonomikou. Některé projekty se také budou financovat z PPP projektů, které umožní přesunout náklady na období, až budou hotové. A především, Česko se stane vítanou investiční lokalitou, kterou už nebudou cizí investoři míjet obloukem.

Čtěte také

Urban: Evropské banky jsou mnohem stabilnější než před světovou krizí. Dobře jsou na tom i ty české

Část zamýšlených vylepšení se uskuteční prostě lepší organizací. Vzniknou nové stavební úřady, také soudní systém a státní byrokracie budou za současné vlády efektivnější. Může být kámen úrazu v tom, že odpovědní státní pracovníci nezačnou lépe pracovat než dosud? Autoři vládního dokumentu si to nemyslí.

Takový je rámec strategie, na kterou ekonomové zpravidla reagují tím, že nikdy tak komplexní návrh hospodářské politiky neviděli, obvykle by však chtěli doplnit detaily k financování.

Chybí oponentní stanovisko

Nebylo by tedy těžké se velkolepým vizím vysmívat, o to však nejde. Česko dost možná stojí na začátku nové periody hospodářského růstu a bylo by tedy dobře, kdyby se něco podařilo vybudovat, aby se tím zajistila dlouhodobá prosperita. Jenže je jen těžké odlišit, jakou část strategie tvoří proklamace bez dalšího využití a co se opravdu uskuteční.

Čtěte také

Julie Hrstková: Rozpočet 2026. Exploze výdajů, nebo ukázka reality?

Tím se ukazuje hlavní slabina celého Havlíčkova materiálu. Nebyl projednán se stranami opozice, u kterých nelze vyloučit, že za čtyři roky připraví zase jiný plán. Z takového pohledu mají nejlepší vyhlídku na realizaci projekty, do kterých už investovala minulá vláda – to jsou už klasicky atomové reaktory a dálnice.

Kdyby se podařilo nějak oživit trh s bydlením, který se pomalu stává hlavní bolestí české společnosti, pak by se také nikdo nezlobil. Také příští vláda by jistě ocenila, kdyby se podařilo přitáhnout nějakého velkého investora z ciziny, což je další notorická bolest zdejší ekonomiky.

Petr Holub|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Kdyby Karel Havlíček dosáhl čtyř zmíněných cílů, anebo by je aspoň přiblížil, pak by mu každý rád odpustil spoustu neurčitých kapitol o tom, jak odstraní zbytečnou byrokracii nebo jak zlepší fungování kapitálového trhu.

Havlíčkovu materiálu však chybí ještě jedna věc, která by rozhodně zvýšila jeho kvalitu, a tou je oponentní stanovisko od externí skupiny expertů. Jenže jako naschvál jednu takovou radu, známý NERV, vláda před týdnem zrušila.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy