Jan Fingerland: Mír s ručením omezeným
Donaldu Trumpovi se povedlo dosáhnout něčeho, co může a nemusí být cestou k lepšímu výsledku, než jaký byl stav před vypuknutím války. Bude záviset na mnoha okolnostech.
Čtěte také
Jádrem dohody je dvoutýdenní příměří. To znamená, že Trump nesplnil – nemusel splnit – hrozbu, podle které by v noci na středu bombardoval íránské elektrárny a mosty.
A Írán tedy nemusel naplnit svou hrozbu, že bude bombardovat obdobná zařízení u těch spojenců Ameriky, které má na dosah. Případně nebyl Trump donucen znovu potupně ustoupit od ultimáta.
Součástí dohody je i otevření Hormuzu. Rostoucí ceny ropy byly největší pákou Teheránu vůči Americe. V určitém smyslu jde tedy o Trumpovo vítězství.
Otázka vítězství
Ale také íránské vítězství v tom smyslu, že Írán by neměl šanci se bránit a dostal by se na hranici schopnosti fungovat jako stát. Samozřejmě je také třeba rozlišovat íránský režim a íránské obyvatele, protože jejich zájmy se liší.
Problém s podobnými ujednáními je, že se jedná jen o jakýsi polotovar, nebo syrové ingredience, ze kterých se teprve bude něco vařit. O tom, co bude skutečným výsledkem, se rozhodne teprve v budoucnu.
Čtěte také
Zaprvé nejsou jasné některé body. Například od kdy má Írán otevřít Hormuzský průliv, zda okamžitě, nebo až později. V tom se americká a íránská interpretace liší.
Nebo zda se příměří týká i izraelsko-libanonské fronty. Izrael tvrdí, že nikoli, Írán a Hizballáh říká opak. Zastavení palby v jižním Libanonu by v podstatě znamenalo, že se Hizballáh může začít vracet k izraelským hranicím, aniž by mu v tom Izraelci mohli bránit. V Izraeli si všímají, že jejich představitelé nebyli k jednání o příměří přizváni.
Smíšené pocity mají američtí spojenci v oblasti. Nejen Izraelci kvůli Libanonu, ale také arabské země Zálivu. Těm totiž na jednu stranu hrozila íránská odveta, byli tedy jakýmisi rukojmími Íránu. Ale také podle nepotvrzených informací arabské státy tlačí na to, aby Američané pokračovali v boji a současný íránský režim zcela eliminovali – a tedy odstranili i budoucí hrozbu Saúdům, Emiráťanům a dalším. Teď tyto země čelí perspektivě, že budou dál žít ve stínu íránské hrozby.
Čekání na výsledek
Souvisí to s třetím okruhem problému, totiž otázkou, jak Američané a Íránci příměří využijí. Teherán počítá s tím, že základem jednání byl jeho desetibodový plán. Ten předpokládá, že válka bude zcela ukončena, aniž by se podařilo režim ohrozit.
Zahrnuje také zrušení sankcí, což by znamenalo obrovský příliv peněz do tamního rozpočtu. Požadavku kompenzací se Teherán klidně vzdá. Slib „neusilovat o jaderné zbraně“ Írán nic stát nebude.
Samostatnou otázkou bude osud Hormuzského průlivu, protože ten chce Írán provozovat jako svůj vlastní „průplav“, za jehož použití by inkasoval peníze, tedy od arabských států Zálivu, provozovatelů tankerů a v posledku i všech odběratelů ropy. Zabránit mu v tom může znovu jen vojenská hrozba – ale ze strany koho?
Nějaká dohoda je na stole. Zatím se jedná o syrový polotovar, který nemusí vydržet ani nyní zmiňovaných čtrnáct dnů. Nejpozději za tyto dva týdny ale bude jasněji.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
