Urban: Evropské banky jsou mnohem stabilnější než před světovou krizí. Dobře jsou na tom i ty české
V tuhle chvíli žádná slabá místa bank v Evropské unii z hlediska připravenosti na řešení krizí nevidíme, tvrdí bankéř Radek Urban. Od loňska je jako vůbec první Čech členem vedení evropského Jednotného výboru pro řešení krizí. „Vidím velkou výhodu českých bank, které jsou dceřinými společnostmi evropských bank, že mohou použít skupinová řešení,“ doplňuje v exkluzivním rozhovoru pro pořad Peníze a vliv Jany Klímové.
Editace: Tomáš Jeník
Hudba a sound design: Johann Foss
Osobně jste prožil světovou finanční krizi zčásti jako náměstek ministra financí pro finanční trhy. Stal jste se jím na začátku roku 2011, ministerstvo tehdy vedl Miroslav Kalousek. Byla to složité období pro ekonomiku i finanční trhy. Co vám z té doby nejvíc utkvělo v hlavě?
Byla to náročná doba. Členské státy Evropské unie se dohadovaly, jak na tu krizi institucionálně odpovědět. A to v návaznosti na světovou aktivitu, kterou vedl Financial Stability Board, tedy Světová rada pro finanční stabilitu. Jedním z výstupů byl právě rámec pro řešení krizi, který říká, jak by země měly reagovat.
Poslední světová finanční krize, která se do Evropy přelila z USA před zhruba osmnácti lety, znamenala pro Evropakou unii obrovské výdaje veřejných peněz na záchranu jak některých velkých bank, tak i samotných států. A donutila členské země EU připravit se lépe na případné další velké krize.
Jedním z hlavních opatření byl vznik evropského Jednotného výboru pro řešení krizí (Single Resolution Board) při Bankovní unii, tedy instituci, která sdružuje bankovní domy z eurozóny. Spolupracuje ale i s ostatními centrálními bankami zemí, které euro nepřijaly. Od loňského roku je členem vedení výboru pro řešení krizí i český bankéř Radek Urban, což ho pasuje do pozice jednoho z nejvýše postavených Čechů v evropských institucích.
Spíš mě zajímal ten český pohled, co se tehdy dělo na ministerstvu financí. Jestli jste měli nějakou metodiku, co dělat, nebo jestli se totálně improvizovalo. Víme, že ministerstvo financí zareagovalo na krizi utažením veřejných financí, což vedlo k velkému zpomalení ekonomiky ještě na několik dalších let.
V bankovní oblasti ta situace byla trošku rozpolcená, protože české banky krizí byly zasaženy velmi málo. A hlavně český stát je nemusel zachraňovat. Na druhou stranu jsme si ale moc dobře uvědomovali, že to nemusí takto být i příště. Navíc Česká republika už jednu takovou krizi prožila, a to bylo při krachu IPB. A ještě dříve, při transformaci, kdy i Česká spořitelna a Komerční banka byly příjemci jisté formy veřejné podpory.
Myslím, že dohromady nás záchrana bank z konce 90. let stála možná i stovky miliard korun z veřejných rozpočtů.
Ano, tahle situace tady těsně po velké finanční krizi v letech 2011 až 2013 nebyla, ale dobře jsme si uvědomovali, že by v budoucnu mohla být. Proto i rámec, který Evropa přijala, je přesně zaměřený na to, aby se už v budoucnu nikdy nemuselo stát, že se za veřejné peníze budou zachraňovat soukromé banky.
Práce pro Bankovní unii
Dá se tedy jednoduše popsat, co dělá Jednotný výbor pro řešení krizi?
Je to jeden ze základních pilířů Bankovní unie, které jsou tři. Je to společný dohled, ten vykonává Evropská centrální banka. Potom je to jednotný systém pro řešení krizí, to dělá náš výbor. A potom je to zatím ještě nedokončený společný systém pojištění vkladů.
Čtěte také
Tyhle tři pilíře tvoří jakousi záchrannou síť, která by měla všem bankám a jejich klientům včetně vkladatelů, dát velkou jistotu a stabilitu. A v případě krize by poskytla nástroje a postupy, jak tu krizi vyřešit. A znovu opakuji, protože to je to nejdůležitější: bez spoluúčastí veřejných financí.
Jaká je vaše role ve vedení výboru? Co máte konkrétně na starosti?
Výbor je šestičlenný vrcholný orgán, něco jako představenstvo, ale kombinuje v sobě pozici manažerskou, rozhodovací a koordinační. Takže já jsem členem výboru, který rozhoduje, ale současně mám i manažerskou pozici. Mám čtyři odborné útvary, 80 profesionálů, kteří v těchto útvarech pracují.
Geograficky máme zhruba jednu třetinu zemí Bankovní unie a jejich banky a samozřejmě i místní autority, které v těch zemích pracují. Vypíchnu z těch zemí, které mám takzvaně na starosti, dvě – Francie a Rakousko.
Čtěte také
Jak se dají porovnat české banky z hlediska připravenosti na krize s bankami v ostatních státech Unie? Jsme na tom stejně, lépe, nebo hůře?
Stejně a lépe. A já jsem rád, že jsem k té připravenosti českých bank mohl během těch posledních deseti let přispět. Vidím ale velkou výhodu českých bank, které jsou dceřinými společnostmi evropských bank, že mohou použít skupinová řešení. Ty české banky, které nemají mateřskou banku v Bankovní unii nebo jinde, tak tu schopnost a připravenost musí dobudovat vlastními silami.
Ať už tím, že zaměstnávají dobré odborníky, nebo si teoreticky můžou najmout konzultanty. Ale obecně můžu říct, že připravenost českých bank v organizační, metodické oblasti je velmi dobrá. A to se samozřejmě promítá i do té finanční oblasti. To znamená, že mají dostatečnou zásobu kapitálu a způsobilých závazků.
Jaká je teď situace bankovního sektoru v Evropské unii? Vidíte jako výbor v nějaké části Evropy větší rizika? Dříve se mluvilo o jihu Evropy.
Ne, my vidíme situaci bankovního sektoru jako velmi stabilní. Z hlediska připravenosti na řešení krizí jsou dostatečně kapitalizované, mají dostatečně velkou zásobu dluhopisů a jsou dostatečně ziskové. Takže v tuhle chvíli žádná slabá místa nevidíme.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
