Petr Honzejk: Jak zastavit vymírání. Co třeba volební právo pro rodiče i za děti?
Je to skutečně horší, než nejhorší odhady. Hospodářské noviny sesbíraly data z většiny českých porodnic a potvrdilo se, že se v loňském roce narodilo na našem území nejméně dětí od doby, kdy máme k dispozici statistiku – tedy od 18. století, kdy vládla Marie Terezie.
Pokles – a podstatné je, že nejde o náhodný výkyv, ale o akceleraci zhoubného trendu – je tak mimořádný, že se už nedá vysvětlit jen tím, že nyní rodí slabší ročníky. Nebo tím, že Česko prošlo sérií krizí: od covidu, přes šok z války na Ukrajině po krizi energetickou a inflační.
Čtěte také
Důvody mimořádně rychlého vymírání naší země jsou hlubší. O co jde? A není na místě vzhledem k mimořádnosti situace sáhnout k mimořádným řešením?
Hlavní důvod je podle demografů v tom, že mít děti prostě není pro generaci v reprodukčním věku in. Podle často citovaného výzkumu ještě v roce v roce 2005 považovalo dítě za nutnost pro naplnění života 73 procent populace, před třemi lety to bylo už jen 41 procent. A mezi mladými ženami do 29 let dokonce jen 22 procent.
Demografka Jiřina Kocourková z University Karlovy to pojmenovává trefně: Děti se přestaly hodit do moderního života. Existuje spousta jiných způsobů seberealizace, děti jsou drahé a mladí lidé mají vcelku oprávněný pocit, že společnost rodičovství nějak zvlášť neoceňuje. A podle toho porodnost vypadá.
Co s tím dělat? Dá se to nějak změnit, nebo je to nezastavitelný trend a spějeme k tomu, že do koncem století bude mít Česko jen sedm milionů obyvatel?
Čtěte také
Český stát se zatím tváří, že by mohla stačit lepší prorodinná politika. Vyšší rodičovská, vyšší daňové slevy, lepší aplikace částečných úvazků. Jenže zkušenosti například ze skandinávských zemí, kde tohle všechno funguje, ukazují, že to moc nepomáhá. Například ve Švédsku je plodnost také drasticky nízká - jen 1,45 dítěte na ženu, což je jen o ždibec lepší než u nás, kde jsme se aktuálně dostali na hodnotu 1,25.
Pokud budeme chtít vymírání aspoň zpomalit, bude zřejmě nutné uvažovat úplně nově. Tedy dát najevo, že společnost rození a východu dětí opravdu oceňuje.
Čtěte také
Vedle bezprostředních ekonomických pobídek by se to dalo realizovat tak, že dětným lidem dáme vyšší podíl na rozhodování. Ano. Někteří demografové už otevřeně mluví o tom, že by bylo dobré, aby rodiče měli volební právo i za své děti, samozřejmě do doby jejich plnoletosti. A bylo by nerozumné tuhle myšlenku zahazovat.
Mělo by to hned tři výhody. Kromě vzrůstu společenské prestiže rodičovství by pak lépe reprezentovány skutečné zájmy rodin a také by se vyrovnala generační dysbalance v politice. Nyní se politickým stranám stále více vyplácí sázet na finanční obsluhu důchodců, kterých v poměru k celku populace přibývá a dá se od nich načerpat rozhodující podíl hlasů. To se pak odráží v programech a reálné politice, která, protože zdrojů není nazbyt, nakonec opomíjí přípravu budoucnost.
Krize vyžaduje i revoluční kroky
Dostáváme se do bludného kruhu: Myslíme více na starší, mladí se cítí být opomíjeni, mají méně dětí, společnost dále stárne, politikům se stále víc vyplatí obsluhovat ty starší. A tak dokola. A poslední zhasne.
Úvaha o volebním právu za děti má samozřejmě řadu úskalí. Jak k tomu přijdou ti, kdo děti mít nemohou? Jak naložit s těmi, kteří jsou biologickými rodiči a o děti se ve skutečnosti nestarají? A tak dále.
Ovšem situace, kdy Česko vymírá, je skutečně naprosto mimořádná. Proto by neměla být žádná, byť seberevolučnější úvaha tabu. Nedělat nic, přičemž spoléhat se na standardní metody znamená v této situaci nedělat nic, je cesta k zániku. Což v tomto případě není míněno obrazně, ale doslova.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
