David Klimeš: I letos by politici za středoškolské přijímačky zasloužili defenestraci
Poprvé po několika letech klesne počet přihlášených deváťáků na střední školu. Ale bylo by mýlkou si myslet, že opadne v mnoha rodinách extrémní stres, jak dostat dítě alespoň někam na střední. Pokles je asi o čtyři tisíce na 101 tisíc dětí, kapacity jsou stále ale dělané na rok 2018, kdy se hlásilo 78 tisíc studentů.
Obrovský převis poptávky nad nabídkou, především ve velkých aglomeracích, nadále trvá. Politici za rok zlepšili minimum věcí.
Opět bez dostatku míst
Připomeňme si základní problém: i když politici posledních 15 let věděli o boomu porodnosti, školy na to nepřipravili. V normálně fungujícím státě by před deseti lety starostové otevírali dostatek základních škol a před pěti lety dostatek středních škol.
Čtěte také
To ale nebyl případ Česka. Základní školy se absurdně otevíraly, když se stotisícová armáda dětí přesunula na střední, a střední se zase otevřou, až budou nedostatková místa na vysokých školách.
Největší drzosti politiků máme už asi za sebou. Ještě před rokem si exministr školství Mikuláš Bek chválil, že 94 procent deváťáků se dostalo na střední. Okamžitě dostal po právu od veřejnosti zleva, zprava, protože to samozřejmě zahrnovalo zoufalé volby rodin úplně nevhodných středních škol, jen aby se dítě nějak dostalo. Stejně tak si snad tento rok primátor Prahy Bohuslav Svoboda odpustí rozumování o tom, že vše je v pořádku a děti přeci potřebují na pražské gymnázium vysoké IQ.
Fakt je takový, že se už několikátý rok pražský deváťák, jehož výkon patří k nejlepším v republice, kvůli Svobodově neschopnosti otevírat nové školy nemusí dostat na žádnou střední. A na tom nic nezmění ani mírný pokles celkového počtu deváťáků. Za celý rok bylo nejbohatší město republiky schopno přidat jen 19 míst na gymnáziích a lyceích.
Hlavně co nejvíce stresu
Problém ale nejsou jen kapacity, které se už obtížně dohání, když politici před deseti a pěti lety odmítali dělat práci, za kterou si je platíme. Pak je zde spousta chybných nastavení okolo přijímaček, které jdou sice celkem snadno změnit, ale politici to z nějakého důvodu nechtějí – asi aby rodiny neodvykly stresu.
Čtěte také
Z nepochopitelných důvodů nadále zůstává jen možnost tří přihlášek (plus případně dvou s talentovou zkouškou). Už nyní máme data, že mnozí studenti řadí pořadí špatně – nejprve ze strachu, aby se vůbec někam dostali, dávají lehčí školu, kam nechtějí, a až pak těžší, kam chtějí.
Dostanou se na tu lehčí, i když by mohli jít i na tu těžší, která více odpovídá jejich schopnostem. Řešení je jednoduché: rozšířit počet přihlášek na deset či mnohem více, ať rodiny řadí školy od té nejpreferovanější a nedělají špatný výběr.
Střílení naslepo
Zároveň nelze rodinám vyčítat toto chybné strategizování, když vlastně střílí naslepo. Politici by měli pro studenty otočit pořadí testů a přihlášek: nejprve vědět, jak na tom jsem, a až potom informovaně podávat přihlášku.
Toto vše odborníci politikům radí už roky. Ti však v mnoha městech, krajích i na celostátní úrovni odmítají cokoliv dělat a dál ničí budoucnost mladé generace. Ač je zloba mnoha rodin veliká, na další pražskou defenestraci asi nedojde.
Nicméně tento rok jsou obecní volby a mnohé strany v mnoha velkých městech budou velmi překvapené, že na některé voliče už neplatí vzletná hesla o demokracii, Západě a právním státě, když z jejich daní někdo zapomněl pro jejich děti postavit školu.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
