Změní se přijímačky? Náměstek: Nemůžeme promarnit potenciál žádného dítěte. Ředitel: Stres je nutný

Je nutné zásadně změnit systém přijímacího řízení na střední školy?

Jiří Nantl: Myslím, že je především nutné dále vyvíjet strukturu rozložení kapacit oborů tak, aby to lépe odpovídalo preferencím rodičů a dětí. A to zejména v metropolitních oblastech naší země, kde se to dnes příliš nepotkává.

Čtěte také

O přijetí rozhoduje každý bod. V Praze je málo škol a politici tam dlouhodobě selhávají, komentuje zkoušky na střední školy odborník

Ale je potřeba kultivovat i systém přijímacího řízení. Odstartovali jsme, myslím, docela zásadní změnu v podobě digitalizace, zrušení zápisových lístků, lidé do měsíce od složení jednotné přijímací zkoušky ví umístění – to je velmi přehledné.

Připravují se další změny. Ale myslím, že co se týká situace v Praze nebo v těch přetížených lokalitách, už je opravdu víc o proměně struktury oborů. Jenom lepším systémem rozřazování dětí nevyřešíme ten problém, že mnoho z nich má zájem o nějaký směr vzdělávání, ve kterém je prostě málo míst.

Nutný stres?

Pane Zajíčku, když slyšíte pana náměstka Nantla, jak používá slovo „kultivovat“ spíše než „zásadně měnit“, podepsal byste to?

Jiří Zajíček: Myslím si, že ten systém máme teď nastavený dobře. Digitalizace, která se spustila v loňském roce, kdy jsme dělali vše za pochodu, se povedla. Je tam potřeba upravit jen kosmetické detaily.

Čtěte také

Víceletá gymnázia? Omezit, až se zlepší „základky“, věří Plaga. Zajíčková: Máme jiné problémy

Je to způsob rozřazení a rozřadit uchazeče musíme, nějak se to provést musí a tato varianta není špatná.

Pravdou je i oborová struktura, o které hovořil pan náměstek. Ale z mého pohledu to není tak zásadní. Průmyslové školy, které mají maturitní obory, jsou sice odborné školy, ale když se podíváte na obsahovou náplň učiva, tak mají dvě třetiny až tři čtvrtiny všeobecně vzdělávací předměty. To si spousta dnešních rodičů a uchazečů neuvědomuje.

Takže mi ten tlak na gymnázia přijde poněkud kontraproduktivní. To, že přidáváme navíc nějakou odbornost, je z mého pohledu spíš deviza, protože náš absolvent už je připravený na trh práce, i když třeba půjde studovat dál.

Čtěte také

Víceletá gymnázia neplní svou funkci, nejlepší škola má být ta nejbližší, zdůrazňuje Habart

Když říkáte, že ten systém je dobrý a že je potřeba uchazeče nějak rozřadit, tak jak si vysvětlit ty stesky a nářky, které provázejí teď už tradičně přijímací řízení – to, kolik lidí si stěžuje na to, jak to je stresující proces a podobně? Není to důvod k zamyšlení, jestli to přece jenom nedělat jinak?

Zajíček: Myslím, že jsme se dostali do takového zvláštního období, kdy našim dětem umetáme cestičku a nechceme vystavovat je žádným stresům.

Pokud z nich ale mají vyrůst silné, zdravé osobnosti, tak si musí zvyknout na to, že stres provází naše životy a budou je provázet i po tom, co ukončí studium. Pokud je nenaučíme i to, aby se vyrovnaly se svým stresem, tak nebudou dostatečně připravené. Chápu, že je to náročné, ale všichni jsme ty přijímací zkoušky dělali taky.

Nejprve testy, pak přihlášky

Pane Nantle, uvažovali jste, že by se nejprve skládaly národní zkoušky a až na jejich základě by se žáci hlásili na školy? Jste zastáncem tohoto principu?

Nantl: To jsem. Myslím, že je to důležité ve dvou ohledech. Jednak aby byl každý uchazeč lépe informován o tom, jak si stojí, a mohl lépe zvážit strategii.

Je také otázka, kolik by pak bylo možností na podání přihlášek. Dnes je to systém 3+2, tři přihlášky na standardní školy a dvě na ty, kde je talentový obor.

Někteří lidé říkají, že by to mohlo být i víc. Nejsem si jistý na základě zkušeností z posledních dvou ročníků, že by to byl tak fatální rozdíl, protože dnes vidíme, že tři čtvrtiny dětí jsou přijaty na školu první preference.

A druhý významný efekt tohoto kroku je, že dnes máme hrozně moc dětí, které se ani samy nikdy nedozví, že by studijní potenciál měly. Protože jednotnou přijímací zkoušku konají dnes jen děti, které se hlásí na maturitní obor, k čemuž je vede rodina. Jako země, kde demografie půjde dolů, si nemůžeme dovolit ztrácet potenciál žádného dítěte.

Čtěte také

Roste počet stížností na školy. Komunikace mezi nimi a rodiči selhává, zdůrazňuje školní inspektor Zatloukal

Pane Zajíčku, jak jsem měl možnost číst některá vaše předchozí vyjádření, tak vy připouštíte, že něco přece jen je na tom systému, že by se nejdřív skládaly jednotné zkoušky a pak teprve na jejich základě by se studenti hlásili na školy? Že to má svoje výhody a nevýhody, ale ve vašich očích ty nevýhody převažují?

Zajíček: Domnívám se, že jednoznačně ano, protože pořád nevidím tu přidanou hodnotu toho, že posuneme přijímací zkoušky někam do ledna.

Pokud je tedy uchazeči napíší a budou vědět, jak dopadli, jestli dobře či špatně, tak to je sice hezké, ale nemůže to pomoct k tomu, aby zvažovali, na kterou školu se mají hlásit. Protože nebudou vědět, jaké mají výsledky jiní uchazeči a kam se budou hlásit. To je zásadní problém.

A druhý podstatný problém je, že musíme myslet na učitele na základních školách. Představte si, že v půli ledna děti napíšou přijímačky, tak co budou dělat toho dalšího půlroku?

Měly by přijímací zkoušky více odpovídat učivu základních škol? Vypovídá výsledek u přijímací zkoušky o úspěšnosti v budoucím studiu? Poslechněte si celý pořad Pro a proti Českého rozhlasu Plus.