Trump touží ukončit íránskou hrozbu. Jeho požadavky na tamní režim jsou ale vysoké, míní expertka
Unijní seznam teroristických organizací se rozroste o další položku – o íránské revoluční gardy. Ministři zahraničí sedmadvacítky se tak rozhodli kvůli tomu, jak tyto ozbrojené složky tamního režimu nedávno brutálně potlačily rozsáhlé protirežimní demonstrace. „Sankce mohou poškodit domácí ekonomiku, ale ne zahraniční aktivity,“ říká íránistka a arabistka Lenka Hrabalová pro Český rozhlas Plus.
Jaký význam vy připisujete zařazení Islámských revolučních gard na seznam teroristických organizací? Je to spíš symbolické, anebo to má pro tuto organizaci i nějaký citelný dopad?
V zásadě platí obojí. Symbolika je důležitá, je třeba říct, že s tímto nesouhlasíme. Nicméně faktem je, že na revoluční gardy už sankce uvaleny jsou. Na seznamu teroristických organizací jsou minimálně v Americe, v Kanadě a v dalších státech. Tohle už z některých stran proběhlo a nemělo to kýžený efekt.
Čtěte také
Islámské revoluční gardy jsou do velké míry netransparentní a mají rozsáhlou síť. Mají pod sebou až 50 procent íránského HDP, i když se neví přesně, které společnosti pod ně spadají. Mají rozsáhlé aktivity v zahraničí, ať už formální, nebo neformální. A mají poměrně daleké prsty. I tam, kde nedosáhnou fakticky, jsou schopné vyvážet nějaké svoje know-how.
Sankce mají omezený vliv na zahraniční záležitosti. Vliv ale mají na vnitřní záležitosti ekonomické části íránských struktur. Například tím, že jsou schopné paralyzovat domácí íránskou ekonomiku. Protože revoluční gardy mají pod palcem i výstavbu či rozvojové projekty. Na to už potřebují dovážet ze zahraničí – a toho nebudou schopny.
Čtěte také
Můžete mi říct, co jsou íránské revoluční gardy zač, kolik mají členů, jak jsou vyzbrojené a v čem se kromě potlačování demonstrací angažují?
Jedná se o vojenskou organizaci, která operuje vedle íránské armády. Staví na vojenském kapitálu, který vybudovala během irácko-íránské války v osmdesátých letech.
Gardy se postupně vypracovaly díky různým kontaktům, které mají ve státních složkách, na hlavního dodavatele služeb, na hlavního kontraktora různých zakázek.
V současné době se jedná o zásadní politickou a ekonomickou sílu. Do velké míry jsou v Íránu dominantní, zodpovídají se pouze nejvyššímu vůdci Alímu Chámeneímu. Mají mezi 150 a 200 tisíci členy, různé zdroje se liší.
Co se týče jejich vojenského vybavení, tak disponují asi tím nejlepším, co Írán dokáže nabídnout.
Proměna režimu
Dá se říct, že visí ve vzduchu americký vojenský úder. Americký prezident Donald Trump vzkazuje: „Dohodněme se o jádru, o jaderném programu, o jeho odstoupení Teheránu od něj a třeba ten úder nepřijde.“ Jak se na takovou možnost ale připravují v Íránu? Je to pro režim existenční záležitost a chce použít prakticky veškeré možnosti, které má k dispozici?
V Íránu jsou na to nejednoznačné odpovědi. Zatímco část politického vedení hrozí, druhá část se uchyluje k diplomacii. Nedávno odjel ministr pro zahraniční záležitosti Abbás Aráqčí
do Turecka, v pátek má mít nějaká jednání. Turecko by v tomto ohledu fungovalo jako mediátor.
Čtěte také
Americké požadavky zahrnují odevzdání obohaceného uranu třetí straně, omezení vývoje střel, omezení jaderného programu a také tam figuruje zastavení brutálních represí. Ty už byly zastaveny, takže je to trošku s křížkem po funuse.
Nicméně pro Írán se jedná o velmi vysoké požadavky. Pokud by na ně měl režim přistoupit, tak musí být nastaveny způsobem, který by pro něj nebyl ponižující.
Je důležité říct, že my jako Západ jsme s Íránem už měli dohodu. Ta dohoda o jaderném programu byla podepsaná po letech vyjednávání mezi íránskou administrativou a vládou Baracka Obamy v roce 2015. Když přistoupil k moci prezident Trump v roce 2018, během svého prvního mandátu od ní jednostranně odstoupil.
To zase Íránce dovedlo k tomu, že Američané jsou zrádní a nedá se s nimi jednat. Zbortilo to důvěru mezi Íránci a Američany. Trump tehdy řekl, že chce mít lepší a větší dohodu. Tohle je jeho leitmotiv, ukončit íránskou hrozbu, ukončit iránskou otázku a dostat se tím do dějin. Nicméně jeho požadavky jsou v kontextu času proměnlivé.
Čtěte také
Pokud by vojenské údery nakonec přišly, byla by to pro režim těžká rána? Mohla by ho destabilizovat až tak, že by třeba padl?
Záleží, v jaké podobě by ty údery přišly. Těch podob může být celá řada. Asi tušíme, že Američané se úplně nechtějí aktivně zapojovat do velké války na místě. Každopádně kdyby zaútočili přímo na vládní špičky, tak ano, ten režim by to mohlo destabilizovat. Pak je ale otázka, co by tam vzniklo.
Dejme tomu, že se prezident Trump rozhodne udělat to podobně jako ve Venezuele. Odveze, nebo přímo zabije některé vrcholné duchovní, kteří formují státní politiku. Potom se k moci dostane třeba vojenská stránka režimu a Írán se transformuje. Ne na náboženský režim, ale třeba na vojenskou, polovojenskou juntu.
Scénářů, co by se mohlo stát, je celá řada, a proto by záleželo, jakým způsobem by to bylo provedené.
Poslechněte si také rozhovor s bývalým ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem, audio je nahoře.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
