Nafariehová: Íránci jsou hrdí, ale útok jiného státu na režim by jim teď nevadil. Tak zoufalí jsou

Nafariehová byla v Íránu naposledy v roce 2020, do země ale jezdila za rodinou od dětství.

„Když jsem byla malá, bylo to nádherné. Ráda na to vzpomínám, Íránci jsou úžasní, milí a vřelí lidé. Ale čím starší jsem byla, tak jsem začala vidět to, jak režim funguje, jak ženy nemohou dělat spoustu věcí, jak se to najednou rozděluje na ženy a muže. Bylo čím dál tím těžší se tam vracet,“ říká na úvod.

Čtěte také

Íránský režim svou brutalitou dostal demonstranty z ulic, ale je nejslabší v historii, soudí Tureček

Íránská vláda před týdnem vypnula internet, ruší i Starlink. Propaganda tvrdí, že protesty jsou řízené ze zahraničí, režim nasadil proti demonstrantům takzvané revoluční gardy, které do nich střílí. „Před pár dny jsem mluvila s rodinou a jenom vím, že jsou v pořádku, ale bližší informace nemám,“ sdílí své obavy.

Za současných podmínek je velmi složité získat informace o dění uvnitř země, samotní Íránci se ale podle režisérky k určitým informacím dostávají.

„Slyšela jsem z íránských televizí, které vysílají ze zahraničí, že skoro každá rodina aspoň jednoho člověka v demonstracích ztratila. Takže si myslím, že si to mezi sebou Íránci říkají a vědí. Zároveň si myslím, že tam má pořád spousta rodin satelitní televizi a sledují íránské vysílání ze zahraničí pro Íránce v Íránu. Spíše je těžší ty informace dostat ven,“ přibližuje a doplňuje:

„Některým lidem se podařilo zaslat video právě do těchto televizí, které je částečně ověřují, ověřují i oběti. Je to například perská BBC nebo Iran International. Takhle se ta videa dostávají do světa.“

Hrdí a zoufalí

Kromě protirežimních demonstrací proběhly také protesty na podporu íránského režimu.

„Odborníci, íránisté i novináři tvrdí, že určitě takových deset patnáct procent lidí v Íránu opravdu ten režim podporuje. Ale je to velmi těžké říct, protože tam neproběhl žádný sociologický výzkum. Nemáme data, o která bych se mohla opřít a říct, že opravdu lidé ten režim chtějí. Když funguje, tak asi nějaké podporovatele mít musí. Ale také mám informace, že režim často využívá chudé lidi a dává jim třeba nějaké peníze, aby na ty demonstrace šli,“ vysvětluje Nafariehová.

Čtěte také

Írán touží po svobodě, za to Trump nejspíš po ropě. Rusku se drolí síť spojenců, popisuje Taterová

Zda režim padne, je nejasné. „Já si po každých protestech myslím, že už padne, a zatím nepadl. Moje máma říkala, že jí táta už od devadesátých let říkal, že za rok padne a pořád se to nestalo.“

Přemýšlejí Íránci o tom, co by přišlo po případném pádu režimu? „Já si myslím, že určitě. Ale zároveň vidím, že jsou zoufalí: protestovali několikrát, šli do ulic, přišli o životy, znovu protestovali. Protesty byly v letech 2009, 2018, 2022 a teď 2026.“

Nafariehová upozorňuje na to, že Íránci hrdý národ, současná situace podle ní proto značí o velkém zoufalství.

„Představte si, jak zoufalí musí být, když většina z nich tvrdí, že jim je jedno, když bude cizí země útočit na jejich zemi, protože oni už si neví rady, co s režimem,“ říká s odkazem na hrozby Donalda Trumpa, který íránskému vůdci Alímu Chameneímu už několikrát pohrozil intervencí, pokud bude zabíjet demonstranty.

Návrat šáha?

Jednou z možností, pokud by režim padl, je návrat exilového šáha Rezy Pahlavího. Názory na takový scénář jsou ale sporné.

„Poslouchala jsem rozhovor s Kianem Sharifim, redaktorem íránské sekce Rádia Svobodná Evropa. Velmi dobře popsal neshody ohledně Pahlavího. Příznivci tvrdí, že je Pahlaví sjednocující hlas, tváří opozice a jen potřebuje dostat šanci. Odpůrci zase tvrdí, že celý život nepracoval, že půlstoletí nežil v Íránu a že někteří lidé nemají – a není jich málo – dobré vzpomínky na vládu jeho otce, protože i šáh zavíral své odpůrce,“ vysvětluje složitou situaci Nafariehová.

Čtěte také

Protesty v Íránu sílí, na české ambasádě zaslechli střelbu. Jsme připraveni na vše, tvrdí diplomat

Právě kvůli této historii Pahlaví Íránce rozděluje. „Já bych určitě nehlasovala pro monarchii. Myslím, že to opravdu lidi rozděluje a že by bylo mnohem lepší, kdyby tam byl demokratický systém, kde by si lidé mohli volit strany, jako je to u nás,“ soudí režisérka.

Například mladí Íránci, kteří nezažili žádný jiný režim, ale na možnou budoucnost mimo současný režim podle Nafariehové tolik nehledí.

„Myslím, že si to hrozně přejí, ale jejich budoucnost je strašně černá. Je tam velká ekonomická nejistota. V Íránu je spousta vysokoškoláků, kteří nemají uplatnění, je tam nedostatek práce. Když zakládají rodiny, neví, jestli vůbec bude možné ji uživit,“ dodává a uzavírá:

„Vyhlídka budoucnosti je hrozná a cítím z mladých lidí, že je potřeba, aby ten režim byl pryč. ‚Je nám jedno, co pro to obětujeme, prostě půjdeme do ulic, i když do nás střílí.‘ Nevím, jak to bude teď po těch posledních protestech, ale tuhle odvahu a velkou sílu hodně vidím.“ 

A jak funguje tamní teokratický režim? Jak se liší názory a cíle diaspory a Íránců, kteří v zemi zůstali? A jakou pozici mají v Íránu ženy? Poslechněte si celou Osobnost Plus, audio je nahoře v článku.