Křivoklátsko, hudební experiment nebo ADHD. Která kniha získá Literu za publicistiku?

Kouzlo Křivoklátska

Rozhovory, fotografie a hledání domova: svůj umělecký koncept přetvořila fotografka Romana Indrová Semelková do knihy nazvané Křivoklátsko, cesta domovem. A získala za ni nominaci na nejlepší publicistickou knihu roku 2025 ve výročních cenách Magnesia Litera.

Romana Indrová Semelková|foto:Martin Hrnčíř, Český rozhlas

Stěžení součástí knihy jsou fotografie. Co vyprávějí? „Nevím, jestli můžu říct příběh toho místa, ale jsou takovým dokumentem. Vnímala bych, že ta kniha má dvě roviny. Jedna část jsou rozhovory, které jsou doplněny o dokumentární nebo reportážní fotografie těch osobností,“ říká autorka knihy Indrová Semelková.

„A druhá rovina té knížky jsou potom takové drobné informace o některých místech nebo o samotném Křivoklátsku a doplňují to fotografie krajiny,“ dodává.

Křivoklátsko a jeho krajina jsou podle autorky specifické v tom, že je to jako když seknete sekerou. „Hluboká údolí a potom, když se z údolí máte hrabat do těch kopců, tak vám to dá taky docela zabrat,“ popisuje.

Hudební experiment

Nově nabytá svoboda a z ní pramenící euforie, zároveň však zahloubaný a introvertní hudební experiment. I tak vypadala česká hudba v letech po sametové revoluci. Jejímu vývoji, ohlasu a historii věnoval svou knihu nazvanou Šeptej nahlas hudební publicista Miloš Hroch a je druhým nominovaným v kategorii publicistika.

Miloš Hroch|foto:Martin Hrnčíř, Český rozhlas

Kniha má podtitul Český shoegaze mezi Východem a Západem. Co to byl vlastně shoegaze? „Byl to výmysl britského hudebního tisku, který v té době měl neskutečnou autoritu, neskutečné náklady. Časopisy jako Melody Maker nebo NME vlastně mohly určit, že v jednu konkrétní dobu se poslouchá jenom jeden žánr,“ odpovídá Hroch a pokračuje:

„Někdy od roku 1988 do roku 1993 byl shoegaze hodně dominantní. A označovalo to vlastně kytarové kapely, které se snažily překračovat formát kapely a chtěly, aby kytary nezněly jako kytary, takže se snažily ten zvuk kytar rozplývat.“

Mezi takové kapely patřily v Británii třeba anglo-irská My Bloody Valentine a u nás mohly být protějškem Ecstasy of St. Theresa, o kterých si v knize Šeptej nahlas taky můžete přečíst.

Život s ADHD

Osobní zkušenosti propojené s psychologickým a sociologickým vhledem a jedno konkrétní téma: diagnóza ADHD, o které člověk celý dosavadní život vůbec nemusel vědět. To je třetí kniha, která zaujala porotce výročních cen Magnesia Litera za loňský rok v kategorii publicistika. Jmenuje se Roztěkané s podtitulem Jak se žije ženám s ADHD. 

Jana Srncová|foto:Martin Hrnčíř, Český rozhlas

Napsaly ji Klára Kubíčková a Jana Srncová a vedla je k tomu zkušenost s ADHD a s problémy, které s sebou nese. A taky to, že chtěly svou knihou pomoci dalším.

„My jsme vlastně spadly tak trochu do toho, že už jsme řešily různé úzkosti a takové navázané věci, ale byla to hlavně chaotičnost, nesoustředěnost, neschopnost si plánovat, dodržovat ty věci. Taková časová slepota, kdy vám uběhne čas, ani nevíte jak. Vlastně si něco naplánujete a je to za chviličku jinak, takový život v chaosu,“ popisuje Srncová.

Co si myslí o skeptických názorech, že je ADHD všude plno a může to být jen zástěrka pro jiné problémy? „Já to slyšíme občas z nějakých komentářů, ale pravda je ta, že většinou to říkají lidi, kteří s tím zkušenost opravdu nemají. Protože když má někdo zlomenou ruku, tak to vidíte. Ale pokud někdo žije s tím, že má jinak fungující neurotransmitery v mozku a je to skutečně biologická záležitost, tak to vidět není, ale bohužel to velmi výrazně komplikuje život.“

Vyhlášení cen Magnesia Litera, včetně kategorie publicistika, jejímž partnerem je Český rozhlas Plus, můžete sledovat v sobotu 18. dubna ve 20:15 na ČT Art.