Karel Hvížďala: Byla střední Evropa skutečně unesena
Únos Západu aneb tragédie střední Evropy je název eseje Milana Kundery z roku 1983. Na tón tohoto textu navázalo v listopadu 1989 i volání po „návratu do Evropy“.
Otázky, které si zvláště v posledních letech, kdy zaznívají výhrady vůči Evropské unii i Západu, musíme znovu klást, znějí: Má se Česká republika kam vracet? Patřili jsme skutečně za první republiky do západní Evropy? Je pravda, že T. G. Masaryk byl propagátorem Panevropy, tedy sjednocené Evropy?
Čtěte také
Odpověď můžeme najít třeba v knize dánského bohemisty Petera Buggeho České světy, kde píše: „Pojem Evropa a střední Evropa se (mezi dvěma válkami) objevoval jako obecné označení... Ani ‚evropanství‘, ani projekty evropského sjednocení rozhodně nebyly ve středu pozornosti tehdejší české veřejnosti.“
T. G. Masaryk dokonce v roce 1925 řekl: „Nač by jednotlivé státy potřebovaly spojení? A politické potřeby spojení není, vždyť by neposkytovalo výhod, leda kdyby bylo třeba obrany navenek.“
Jinými slovy Masaryk a Beneš viděli záruku evropského míru daleko více jen ve spolupráci suverénních, demokratických národních států. Beneš zároveň připomínal, že zaostání střední Evropy musíme přijmout jako existující fakt.
Osudový paradox našich dějin
Ke kritickému pohledu na Panevropu se přikláněl i Karel Čapek, který napsal: My sjednocenou Evropu nepotřebujeme, protože Panevropu máme doma jen v menším rozměru. Podobně uvažoval i Václav Černý, který navíc odmítal vylučování Ruska z Evropy, či F. X. Šalda.
Čtěte také
A Ferdinand Peroutka v knize Jací jsme považuje za důležité, že „kapitalism nebyl u nás nikdy tak gigantický, jeho život tak prudký a jeho výboje tak bouřlivé jako na Západě, v Anglii a v Americe.“ Západ byl podle něj přitažlivý, nebyla jiná alternativa, byl však pro mladého Čecha až příliš hektický, bouřlivý. Cituji: „Středoevropské občanství má dodnes tento tichý a mírný původ v krvi.“
František Václav Krejčí v knize Češství a evropanství zase upozorňuje na „osudový paradox našich dějin: čím více civilizace v naší zemi, tím více jsme ohroženi na svém bytí, tím více jsme ustupovali před cizinci.“ Nebo jak napsal Josef Dostál: „Barbaři z Východu i z Nového světa jsou pro nás velkým nebezpečím.“
Ochrana české pohody
Vnitřní ambivalence mezi Západem a Východem, tedy mezi východním kolektivismem a západním individualismem, hrála u nás důležitou roli i za první republiky. A to platí evidentně dodnes: Západ milujeme, ale zároveň se ho obáváme odedávna, máme to vepsané v mentální mapě.
Ještě jsme se nevyzuli z národního obrození: hledáme svou výjimečnost a ignorujeme nalézání toho, co máme se starou Evropou společné. Nedostatek odvahy se jasně rozhodnout v době války či mluvit dnes o politice všech azimutů představuje největší nebezpečí naší existence. Ochrana české pohody, zkrášlováním naší minulosti, ohrožuje naši svobodu.
Kundera tu esej považoval jen za politické gesto, proto ji nezařadil do souborného vydání v nakladatelství Gallimard, jak mi sám řekl.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
