Marek Hudema: Tradice evropské roztříštěnosti
Evropa v posledních letech ekonomicky zaostává za Spojenými státy, předhání ji Čína, nemá pořádnou armádu a společností prostupuje skepse a deprese. Návrhy na propojenější vnitřní trh, účinnější obranu či rychlejší rozhodování, které by pomohly v soupeření s Čínou a Amerikou, opakovaně narážejí na odpor jednotlivých států nebo se neskutečně vlečou.
Na první pohled je to nelogické, ale příčiny sahají hluboko do historie a mají svoji logiku.
Čtěte také
Evropská roztříštěnost je tradice stará jeden a půl tisíciletí a Evropa prostě v této tradici pokračuje. A je těžké se od ní odklonit. Po zániku Západořímské říše zde, na rozdíl od Číny, nevzniklo trvalé sjednocené impérium. Kontinent byl po staletí mozaikou městských států, království a republik, mezi nimiž se elity i obyčejní lidé mohli přesouvat.
Ani éra koloniálních říší nevedla ke sjednocení Evropy. Pokusy o vytvoření evropského impéria od Karla V. po Hitlera a Stalina skončily neúspěchem, nebo rovnou katastrofou.
Škorpióni v lahvi
Rozdrobenost ale Evropě pomáhala, a proto se udržela tak dlouho. Konkurence států podporovala inovace, protože nové technologie, efektivnější správa či tolerantnější prostředí, které se odrážely ve vojenské síle, se rychle šířily.
Čtěte také
Ti, kdo se neuplatnili nebo byli pronásledováni, mohli odejít jinam. Ekonomická a politická centra se mohla pružně přesouvat a Evropa díky tomu po staletí technologicky a ekonomicky rostla.
Martin Wolf, novinář z listu Financial Times, tento mechanismus popsal metaforou „škorpiónů v lahvi“: v těsném prostoru se organismy vyvíjejí rychle, protože spolu soupeří v přímém kontaktu.
Zatímco centralizované říše upadaly do strnulosti, Evropa se díky vnitřní soutěži posouvala vpřed. Jenže dnešní soupeření je celosvětové a malí evropští „škorpióni“ v soutěži s obřími hráči, jakými jsou USA a Čína, ztrácejí sílu. Tradiční odpor proti unifikaci je dnes zátěž, nikoli výhoda.
Není bez šancí
Evropa však není bez šancí. Může překonat svou historickou setrvačnost a vytvořit celek se silným globálním vlivem, byť to tak dnes nevypadá.
Nebo mohou velké mocnosti podlehnout vlastním slabinám, tedy přílišné kontrole, strnulosti a omezení migrace a svobody vědeckého bádání a oslabit tak svůj růst. Pak by se evropská roztříštěnost mohla stát do jisté míry výhodou.
Evropa se ale musí vyhnout tomu, aby si sama uvnitř vystavěla nové, pro lidi neprostupné hranice. Musí je spíš dál bourat. Budoucnost není daná, ale Evropa nemůže jen přešlapovat na místě.
Autor je komentátor serveru lidovky.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
