Nikdy to nebude od začátku tohoto roku stejné, jako bylo, říká meteoroložka Zárybnická

Místem, kde dokáže zapomenout na všechno, jsou pro ni hory. „Stejně jako to bylo kdysi létání, teď jsou to hory coby lokalita, která mi dává nějaký jiný rozměr. Bydlím na horách a pracuji na horách – Kavčích. Mám to z hor do hor, i když je to 150 kilometrů,“ směje se meteoroložka a pokračuje:

Čtěte také

My změny klimatu ještě přežijeme, ale naše praprapravnoučata mohou mít velký problém, varuje meteorolog Dvořák

„Blízkost kopců mi dělá tak nesmírnou radost, že když tam nejsem, pociťuji až jakousi úzkost z toho, že někde, kde se děje i něco třeba meteorologicky zajímavého, nemůžu být,“ přiznává v Osobnosti Plus.

Připomíná, že je rodilá Pražanka. Na hory se přistěhovala a jejím nejoblíbenějším sportem je v současné době skialpinismus. „Bezpochyby je to návrat ke kořenům. Návrat k absolutní čistotě a absolutně neposkvrněnosti hor. Když chce někdo být na horách relativně sám, užít úplně nejhlubší poznání těch hor, nejhlubší radost, kterou nám hory mohou nabídnout, tak je ten skialp ideální,“ vysvětluje.

Jiné Vánoce

Zárybnická si uvědomuje, že letošní Vánoce na horách nejsou stejné jako ty předchozí.

Čtěte také

Dobré zprávy roku 2020 v ochraně přírody? Konečně se mluví o změnách klimatu a zakázala se drezura

„Stejně jako na jiných místech nic už nikdy nebude od začátku tohoto roku stejné, jako bylo. Myslím, že jak byly hory jiné už na jaře, když přišla první vlna, lidé poprvé zůstali doma a hory byly jen pro nás místní, tak to v lecčems bude podobné. Lidí tam samozřejmě bude víc, ale hory budou možná takové, jako jsme je znali, když jsme byli mladší,“ myslí si.

Přesto z toho radost nemá. Hory totiž podle ní patří všem. „Pokud se k nim lidé chovají hezky, na horách by měl být každý, komu to dělá radost,“ říká.

„Na jednu stranu tedy poznání toho, jak to bývalo dříve a méně lidí, než kolik běžně potkáváte. Na druhou stranu smutek z toho, že je určitě někdo nešťastný, protože na hory z nějakého důvodu nemůže vyrazit. Zároveň si samozřejmě uvědomuji, že spousta mých blízkých známých z cestovního ruchu a ze všeho, co s cestovním ruchem souvisí, vlastně žije. A že je pro ně ta situace komplikovaná. A natolik komplikovaná, že si vlastně tu krásu opuštěnějších hor možná vůbec nedokážou užít. A to mě mrzí,“ přiznává.

Nemám ambice ani cíle, mám sny

Zárybnická přiznává, že v letošním roce často přemýšlela o tom, jestli bude mít ještě dostatek sil, aby své blízké udělala šťastnými. Jestli stoprocentně stíhá to, co se děje kolem ní.

Čtěte také

Chemtrails jsou mýtem, záleží jen na vlhkosti vzduchu, vysvětluje Alena Zárybnická

„Zamýšlím se nad tím hodně často. Mám ve svém okolí spoustu příkladů lidí, kteří dokázali třeba včas odejít ze své profese. Tak se často ptám, jestli mám dostatek sil na svojí práci, jestli ještě pořád stíhám všechny moderní trendy, které meteorologie nabízí. Jestli pořád ještě stíhám to tempo, kterým se ubírá zpravodajství obecně v českých médiích. Jestli ještě dokážu zvládnout se postarat o své nejbližší. Já mám rodiče velmi staré. Mamince je 84, tatínkovi třiadevadesát. Vlastně jsem šťastná, že mohu být s nimi,“ vysvětluje.

Člověk ale podle ní většinou neumí sebe objektivně hodnotit. „O to více si dávám pozor na to, aby náhodou už to pak někdy jednou nebylo za tou hranicí. Ale to není o koncích, to je jen o hledání toho, jestli pořád ještě jdete po té správné cestě,“ říká Alena Zárybnická.

Celou Osobnost Plus si můžete poslechnout ze záznamu.