Nic proti nové kancléřce, ale já bych si vybral někoho, jako byli Medek, Mathé, Schwarzenberg nebo Weigl, vzkazuje na Hrad publicista Klvaňa

„V prezidentské kampani to pokládal za výhodu a samozřejmě komunikačně to výhoda byla, ale reálně to je nevýhoda. Na politické strany nebude mít téměř žádný vliv a bude si muset vybudovat pozici po 10 letech vakua, a to v nějakých normálních měřítkách. To mu tedy nezávidím,“ dodává pedagog New York University Prague. Vybírat by si tak měl spolupracovníky, kteří jsou politickým stranám blízko.

Mají noví spolupracovníci prezidenta relevantní politickou zkušenost? Nebo jsou to jen odborníci?

V úterý by měl zvolený prezident představovat vedoucí odboru protokolu a zahraničního odboru.

„Podívejme se na tyto lidi z politického hlediska. Mají opravdu relevantní politickou zkušenost, nebo jsou to jen odborníci?“ nabádá.

Čtěte také

U Zemana nám unikalo, že není schopen vykonávat moc ani respektovat, že žádná moc není neomezená, myslí si bývalý politik Kalvoda

„Mezi lidmi existuje vágní, mylná představa, že by politik měl být odborník v nějakém oboru. On by o něm měl hodně vědět, ale především by měl být dobrý politik. To znamená, že se prezident musí obklopit těmi, kteří mají politické zkušenosti, které politická scéna, nebo aspoň relevantní strany, o které se chce opírat, bude brát vážně. Zatím tam mnoho lidí tohoto typu nevidím,“ kritizuje Klvaňa.

Stejně tak by podle něj měl být kancléřem někdo jiný než oznámená Jana Vohralíková.

Čtěte také

Nemám ráda stojaté vody, uvažuje kancléřka Senátu Vohralíková

„Kancléřem by měl být někdo jako Petr Kolář. Někdo, kdo je relevantní politická silná figura. Někdo, jako byl Ivan Medek, Ivo Mathé, Karel Schwarzenberg. Jako byl koneckonců i Jiří Weigl, kterého politická scéna brala jako relevantní politickou figuru, která kancelář postavila na základě jakéhosi politického klíče tak, jak chtěl prezident (Václav Klaus) na politické scéně působit.“

„To není proboha nic proti paní Vohralíkové. Sice jí neznám, ale předpokládám, že je to velmi schopná úřednice, která dobře vedla Senát a která se vyzná v zákulisí byrokratické politiky – to ale není jediná funkce kancléře a může ji dělat jeho zástupce. Já bych si na pozici kancléře vybral někoho jiného,“ naznačuje Klvaňa.

Petr Kolář?

V posledních dnech je kritizován i výběr externího poradce bývalého velvyslance v Moskvě Petra Koláře. Je totiž jako OSVČ externím konzultantem pražské pobočky americké právní a lobbistické firmy Squire Patton Boggs. Kolář už uvedl, že na Hradě nebude disponovat externím pasem, nebude mít ani svou kancelář.

„Tak ptáte se mě jako člověka, který Petra Koláře zná, takže mě to k ostražitosti nabádá. Také ale velmi dobře vím, že nebude dělat nic špatného,“ odpovídá Klvaňa na otázku, jestli je něco na Kolářově minulosti i poradenství přinejmenším podezřelé.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Prezident má být sjednotitelem politického národa

„Je to ale otázka naprosto legitimní, a proto si myslím, že je dobře, že se o tom ví. Ví o tom zvolený prezident Pavel a je informován i o jeho klientech, na rozdíl od veřejnosti, protože to je otázka citlivá. Když pracujete v byznysu, tak některé klienty zveřejňovat nemůžete, protože to máte ve smlouvě jasně vymezeno.“

A dodává: „Prezident není to samé, co premiér. Prezident nerozhoduje přímo o věcech, které by se těch firem dotýkaly. Teoreticky může firmám pomáhat tak, že je bere na obchodní mise, což předpokládám, že nový prezident bude dělat. Ale pokud vím, tak Petr Kolář bude poradcem pro zahraniční politiku.“

Radar v Brdech

Tomáš Klvaňa před asi 15 lety stál za projektem amerického radaru v Brdech. Zastupoval vládu a s omezenými možnostmi musel čelit náporu ruských trollů, a to tehdy ještě nebyly české sociální sítě.

Čtěte také

Jindřich Šídlo: Jak jsme prohráli bitvu o radar v Brdech

„Když jsem dělal informační kampaň pro vládu, proč by vlastně měl být radar v Brdech, měl jsem k dispozici jednu asistentku a pár studentů. Pak rozpočet, který byl v rámci komunikace směšný. A když se podívám, jak dnes vládě a dalším ministrům funguje strategická komunikace, tak sice mají k dispozici o něco víc z rozpočtu, ale rozhodně ne tolik, kolik by mít měli,“ naznačuje.

„Současná komunikace po sociálních sítích je samozřejmě daleko účinnější a zasahuje daleko víc lidí. Navíc je zasahuje okamžitě a především emočně – daleko víc emočně než tehdy, kdy komunikace probíhala přes tradiční média.“

V Česku ale máme jednu tragickou „výhodu“, a to že tady proběhlo hned několik událostí, které změnily nálady a odolnost proti trollům.

Čtěte také

Schůzka v Lisabonu jako klíč ke kauze Vrbětice? „V příběhu je příliš náhod,” popisují reportéři

„Začalo to invazí v roce 2014 na Krym, pokračovalo Vrbětickou kauzou, která českou politickou scénou velmi zamíchala. Dokonce i proruští politici se stáhli do ústraní. A nejzásadnější úder proruské scéně zasadila tragická invaze na Ukrajinu téměř přesně před rokem. Proto jsme v o něco lepší pozici, protože už vidíme, co Rusko dokáže.“

„V době, kdy jsem zastupoval vládu, měla spousta lidí i ve Spojených státech na Rusko velmi naivní názor,“ dodává s tím, že současná vláda bohužel nebere hrozby z ruské scény příliš vážně.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.