Tomáš Klvaňa: Strategická návštěva Nancy Pelosiové

Za čtvrt století se situace v Jihočínském moři výrazně změnila. Druhá ostrovní návštěva předsedkyně Sněmovny, tentokrát demokratky Nancy Pelosiové, jež je třetí v řadě nástupnictví Bílého domu, kdyby se prezidentovi a viceprezidentce přihodilo něco tragického, vzbudila velký rozruch.

Čtěte také

Jan Fingerland: Pelosiová dráždí draka

Prezident Joe Biden sám si ji nepřál, aspoň ne v této chvíli. Jeho poradci tuto nevoli komunikovali za kulisami jejím poradcům poměrně zřetelně, i když Biden jí přímo nevolal a neřekl jí to otevřeně – asi z obavy, že by před opozicí vypadal slabě, jako usmiřovač Číny.

Anebo prostě proto, že někde uvnitř, navzdory politickým machinacím, je Biden s cestou srozuměn a souhlasí s ní.

Naznačovaly by to některé jeho neoficiální výroky jak o nutnosti vojenské obrany Tchaj-wanu, které nezapadaly do americké doktríny strategické dvojznačnosti, podle které Washington neříká ani že Tchaj-wan bránit bude, ani že nebude, tak na adresu Putina a nutnosti ho dostat ven z Kremlu, což není úplně oficiální americká pozice.

Principy důležitější než taktika

Nejlepším argumentem proti návštěvě Pelosiové je špatné načasování. Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan vynaložil značné úsilí ve vztahu k Pekingu, aby Čína neposkytovala Rusku zbraně a vojenskou techniku v jeho válce s Ukrajinou, a zdá se, že byl úspěšný.

Čtěte také

Covid Číně pomohl mít lidi pod dohledem. A přesně na tom Peking pracuje už celá léta, říká zpravodaj Jakš

To se teď může změnit – Čína je velmi uražena, v bezprostřední blízkosti Tchaj-wanu brzy odstartuje ostré cvičení svého válečného námořnictva a kdo může zaručit, že se brzy na Ukrajině neobjeví přesné čínské zbraně? Washington, který mohutně podporuje vládu prezidenta Volodymyra Zelenského, si určitě nepřeje horkou krizi s Čínou právě v této době.

Návštěva Pelosiové však spadá do důležitější kategorie, než je momentální taktika. Jde o princip. Předsedkyně Sněmovny soustavně a dlouhodobě podporuje lidská práva a občanské svobody v Číně. Dlouhá desetiletí je v pracovním kontaktu s čínským demokratickým exilem ve světě.

Politika strategické dvojznačnosti je dobrým námětem do seminářů o zahraniční politice, ale Amerika byla vždy úspěšnější, když se pevně držela svých zásad, i když to třeba bylo momentálně politicky těžké. Je pravděpodobné, že kdyby se Západ za Ukrajinu postavil jednoznačně a mnohem dřív než až po druhé ruské agresi, k současnému krveprolévání by nedošlo.

Prezident Si Ťin-pching je nyní v defenzívě. Jeho covidová politika nulové tolerance je v troskách, ekonomika má stále větší problémy a klíčový sjezd komunistické strany se blíží. To není špatný moment dostat ho pod ještě větší tlak. Pelosiová se nechová jako obyčejný politický taktik, ale jako dlouhodobý stratég, za což si nakonec zaslouží pochvalu.

Autor působí na New York University Prague