U Zemana nám unikalo, že není schopen vykonávat moc ani respektovat, že žádná moc není neomezená, myslí si bývalý politik Kalvoda

„Nemluvím o vendetě, ale o tom, že parlamentní systém je založen na oddělení tří mocí a odpovědností – moci výkonné, zákonodárné, v posledku také občanům neboli lidu, jak říká Ústava ČR. A jestliže po 10 let určitá osoba na Hradě provádí neuvěřitelné kousky – a já mu nechci nadávat, to je laciné a dělá to každý –, ale on oponuje základním principům a hodnotám české ústavnosti.“

Měli jsme tady politické kšefty mezi agresivním prezidentem a senzitivní politickou scénou.

„Pak je to strašlivé poučení pro parlamentní scénu – a je to jedno, jestli je to koalice, nebo opozice –, aby reagovala. Aby udělala gesto, že toto není v souladu s jejich politickým programem, v mnoha případech ani s normálními charakterovými základními předpoklady občana,“ doplňuje Kalvoda v Osobnosti Plus.

Zeman se vymkl smyslu Ústavy už v roce 2013. Reakce měla přijít.

Bývalý politik připomíná, že se Miloš Zeman zejména v posledních pěti letech začal chovat neúnosně.

„Ale ta hroší kůže těch, kteří jsou z Ústavy odpovědní reagovat, se ztlušťuje. A stále méně to vadí, stále více se ukazují politické kšefty mezi agresivním prezidentem republiky a senzitivní politickou scénou, která té politiky mnoho neudělá a hlavně se soustředí na obsluhu sebe sama,“ kritizuje.

Čtěte také

Šabatová: Miloš Zeman dlouhodobě provokoval v situacích, kdy mohl mlčet. Cílenými konflikty chtěl rozdělovat společnost

Jako flagrantní příklad porušování všeho, Kalvoda poukazuje na odmítnutí jmenování vlády s většinovou podporou Parlamentu v roce 2013 a následné jmenování vlády Jiřího Rusnoka, která pak necelý rok vládla bez důvěry Sněmovny.

„A vyváděla příšerné věci. Ale sám ten princip, kterým se prezident vymkl základním smyslům Ústavy v této části, měl přimět k reakci.“

Už přímá volba prezidenta se prý politikům vymkla z rukou. „Ale pak i zejména zvýšení kvóra pro zásah vůči prezidentovi, kterému se říká ústavní žaloba – ta je vlastně neupotřebitelná. Protože zejména u nás nikdy nikdo nedosáhne dvoutřetinového kvóra pro zásah vůči prezidentovi.“

Čtěte také

Vyprovázet Zemana verbálními kopanci? Překročil tolik mantinelů, že není kudy prokličkovat

Prezident tak v našem pojetí je de facto nežalovatelný u Ústavního soudu. „Tedy krom té peripetie, která proběhla někdy před dvěma lety a která souvisela s legitimní otázkou, zejména některých členů Senátu, jestli je prezident schopen výkonu své funkce.“

„To je zase jiný instrument, který je k prezidentovi velice ohleduplný. Protože pokud by se náhodou obě komory shodly, že tomu tak momentálně není a on není schopen výkonu svého úřadu, tak pak má prezident unikátní možnost obrátit se k Ústavnímu soudu a tam prokazovat opak. Ale ani k tomu se nenašlo dost politické vůle.“

„Ale našlo se zas dost servilních pokvikávání a různých rozumbradů, kteří říkali, hlavně nic nevyhrocovat. Ale to, že Ústava ČR jde stranou a také její základní hodnoty, to jim nevadilo. Svou odpovědnost, kterou mají i členové Parlamentu, tak tu si nikdo moc nepřipouštěl,“ kritizuje Kalvoda.

Drzé karikování Ústavy

„Ale to, co provozoval Miloš Zeman – a nebyl jediný z prezidentů –, bylo drzé karikování Ústavy. Bylo to hledání skulin: je tam lhůta, není tam lhůta, tak co bych spěchal,“ naznačuje.

Čtěte také

Politolog Kopeček: Miloš Zeman končí mandát jako proruský a pročínský prezident, aniž by nám to něco přineslo

„To je přesně příklad, jak se k Ústavě prezident, ale ani člen Parlamentu a vlády, chovat nesmí. Je tady deficit i v české veřejnosti, která to všechno snáší, která všechno to mudrování různých nezávislých a servilních právních autorit, které prezidentovi dávají tu za pravdu, tu ho podporují, poslouchá. Ale hlavně uniká jí ta podstata: Ten člověk není schopen vykonávat omezenou moc a respektovat, že žádná moc nemůže být neomezená.“

Co ale veřejnost může dělat? „Jsem-li jednou jednotkou v množině veřejnosti, tak se o tom snažit mluvit do úmoru, do hluchých uší a snažit se generovat takovou politickou změnu, která by tu hroší kůži trošku zjemnila,“ odpovídá.

„Kdo jiný než lid, jak říká Ústava, je zdrojem veškeré moci? Tak buď si tu moc, kterou delegujeme na čas na příslušné vykonavatele, budeme hlídat, anebo jim ji svěříme jako Emil Hácha vůdci, do rukou dočasným držitelům moci a pak se nedivme,“ dodává Jan Kalvoda.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí si poslechněte v audiozáznamu.