Daniel Kroupa: Prezident má být sjednotitelem politického národa
Po zvolení Petra Pavla prezidentem České republiky jsme mohli pozorovat, jak snadno a rychle se v různých komentářích jeho důležitý a gentlemanský záměr vyjít vstříc odpůrcům a těm, kteří jej nevolili, může změnit v omílanou a prázdnou frázi o zakopávání či zahrnování příkopů. Jde přitom o tak důležitou věc, že bychom ji neměli nechat zapadnout.
Závisí na ní totiž naše existence jako politického národa a s ní schopnost vyrovnat se s krizí, v níž se právě nacházíme. Proto je poptávka po jeho sjednocení tak naléhavá. Chceme-li se ale v tomto ohledu pohnout dopředu, musíme si nejprve ujasnit, čeho dosáhnout je žádoucí, čeho nikoli a čeho se máme vyvarovat.
Čtěte také
V tom posledním se snad jako národ, který zakusil hrůzy nacismu a komunismu, shodneme: cílem nesmí být žádné budování ideologické jednoty, která produkuje nesvobodnou a uniformní společnost netolerantní k odlišným názorům. Naší silou je rozmanitost daná svobodou jednotlivých občanů a úkolem je hledat jednotu právě v ní. Tak to vyjadřuje latinské úsloví ex pluribus unum, které pochází od Cicerona a vztahuje se k přátelství.
Jinak řečeno: odlišný názor není důvodem k nepřátelství. Zároveň platí, že hlásání rasové, třídní či náboženské nenávisti není odlišným názorem, ale projevem nepřátelství, které rozkládá společnost a na svobodu vyjadřování nemá nárok.
Jde o dobrou věc
Tak je tomu i s formou nacionalismu, která hledá sjednocení etnické společnosti pomocí odporu k jiným národům. Etnický národ je společenství lidí sjednocených vědomím společného jazyka, společné kultury a historie – tedy vědomím pozitivních společných hodnot.
Čtěte také
Pokud takový národ dosáhne státní samostatnosti, mění se v národ politický a ten je definován hodnotami, které stát ustavily. Jeho příslušníky jsou všichni občané bez ohledu na etnický původ, což neznamená, že by původní etnické hodnoty ztratily význam, ale jen to, že jsou integrovány do širšího celku, v němž se musí stále znovu osvědčovat.
Politický národ je tedy utvářen a sjednocován ústavními hodnotami a i ty se musí v každé další generaci znovu reprodukovat v rámci rodiny, školy i veřejného života. V moderní české společnosti jsou těmito hodnotami, kromě jiného, lidská práva, občanské svobody, vláda zákona a demokracie.
Prezident získává svou funkci dvěma akty: volbou a slibem věrnosti České republice zahrnujícím i závazek respektovat její ústavu a zákony. Je proto oprávněné od něj očekávat, že bude v přátelské atmosféře svými skutky, gesty i symboly sjednocovat občany a posilovat jejich vědomí ústavních hodnot.
Jako reprezentant státu má také udržovat naše svazky se zeměmi, které sdílejí podobné hodnoty, jako jsou ty naše, a vystupovat na jejich obranu. Ve svých prvních projevech se právě o to nově zvolený prezident Pavel snažil a v tom si zaslouží naší podporu. Jde o dobrou věc, která by se neměla utopit v bezmyšlenkových sloganech.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
