Netopýry sice nejíme, ale také přispíváme k přenosu zvířecích nemocí, tvrdí primatoložka Petrželková

19. duben 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Netopýři jsou pozoruhodní tvorové, od kterých se můžeme mnoho naučit

Většina virů, které způsobily v posledních letech epidemie s vysokou smrtností, má původ u divokých zvířat. Stejně je v případě onemocnění covid-19. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví přenos viru z netopýra na prvního lidského hostitele. Kolik takových virů na nás ve zvířecím světe ještě číhá a jak zabránit případnému přenosu?

„Netopýři jsou obecně zdrojem velkého počtu virů, nejen koronavirů... Za to může jejich specifický imunitní systém,“ uvádí ve Studiu Leonardo expert na ekologii netopýrů Jan Zukal z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

Jen aktivní let netopýrů je velmi fyzicky náročný. „Zvyšuje teplotu těla, svou roli ale hraje i schopnost hibernace, tedy zimního spánku a překonání teplot kolem 6 °C.“

Netopýři virová onemocnění úspěšně přežívají díky imunitnímu systému. V aktivním letu se produkuje obrovské množství energie, tato způsobuje nadprodukci volných radikálů, které rozbíjejí buněčné membrány a buněčnou DNA. Netopýři si museli vyvinout systémy, které zabraňují takovému ničení jejich genetického materiálu. Tyto adaptace také pomáhají netopýrům velice dobře přežívat virové infekce.
Jan Zukal

Viry jsou promořeni i ptáci nebo obojživelníci

„Z hlediska nebezpečnosti jsou pro člověka daleko horší nemoci, které přenášejí hlodavci,“ dodává expert na nemoci přenosné ze zvířat na člověka Ivo Rudolf.

Viry promořují spoustu obratlovců včetně ptáků, obojživelníků a podobně. „Neřekl bych, že je virů u netopýrů víc, nebo míň.“

Z publikací víme, že díky genetickým metodám se daří zjišťovat desítky až stovky nových virů, ale většina z nich je nepatogenních a žijí v obratlovcích dlouhá tisíciletí v rámci nějakých koevolučních procesů a stavů.
Ivo Rudolf

Důležitá je i role mezihostitele nemoci, který působí jako prostředník při přenosu nákazy ze zvířete na člověka.

„Ten sdílí společné vlastnosti původního hostitele a nového hostitele... Krásný příklad mezihostitele u chřipky je prase. To je v sobě schopno mixovat různé virové segmenty z rezervoárů ptáků a také viry z člověka i prasečí,“ říká Rudolf.

Čtěte také

Podle Zukala ale trvá velmi dlouhou dobu, než se potvrdí, jak se dostal určitý patogen ze zvířete na člověka. „Dohledávání zpětně, kde všude byl pacient číslo jedna, je velmi složité a u řady onemocnění to vlastně nevíme.“

„V případě SARS-CoV-2 ale víme, že v jižní Číně jsou velká krasová území s jeskyněmi s desítkami tisíc netopýrů. Jedna studie ukazuje, že místní populace lidí navštěvují tyto jeskyně a mají v určitém procentu už vytvořené protilátky.“

To, jestli virus přeskočí z netopýra na člověka, může být jen ta náhoda, že se člověk potká v konkrétní chvíli s konkrétním netopýrem, který je v tuto chvíli napaden a infikován. Proto se epidemie nešíří ze zvířat tak rychle, protože jde o velmi výjimečnou situaci. To ale neznamená, že k ní nemůže dojít.
Jan Zukal

Horší než konzumace je manipulace se zvířaty

Odbornice na primáty Klára Judita Petrželková popisuje způsoby, jak může virus přejít ze zvířete na člověka. „Je to přímá manipulace se zvířetem. Zmiňován je trh v Číně, kde jsou prodávána zabitá zvířata nejen pro konzumaci, ale i pro tradiční čínskou medicínu.“

Občas není ani tak nebezpečná konzumace, jako manipulace se zvířetem. „Byla jsem svědkem toho, že v Africe lidé snědli maso slona, který měl antrax, ale protože ho tak dobře uvařili, tak nebylo nebezpečné. Ale nebezpečné bylo chytání, kontakt a porcování zvířete.“

Z širšího hlediska je také problémem celkové chování lidstva, kdy zasahujeme do neporušených ekosystémů, které fungovaly, patogeny v nich kolovaly a panovala v nich biodiverzita a rovnováha. Zásah člověka ho vystavuje nejen virům, ale také narušuje rovnováhu, kdy dochází k přemnožení druhů a viry pak snáze přeskočí na lidskou populaci.
Klára Judita Petrželková

Kromě porcování zvířat na asijských trzích hraje roli také přelidnění. „Ve Wu-chanu žije 15 milionů obyvatel v rámci jednoho města, takže kontakty mezi lidmi jsou daleko častější a intenzivnější. To ostatně vidíme i v New Yorku,“ upozorňuje Zukal.

Čtěte také

Primatoložka připomíná, že rizikem pro přenos zvířecích nemocí na člověka je ničení přirozeného prostředí. „Třeba mobilní telefony používají vzácné kovy těžené v tropických pralesích, takže člověk při těžbě zvyšuje pravděpodobnost přeskoku onemocnění.“

„Takže ano, my sice tato zvířata nejíme, ale na druhou stranu bohužel všichni k tomu nějak přispíváme tím, jak se chováme,“ konstatuje Klára Judita Petrželková z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

autoři: Martina Pouchlá , Ondřej Čihák | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související