Navrátit pražské Rudolfinum německému umění. Reportáž z přestavby budovy okupační správou
Místo hudby se tu ozývala kakofonie politických bojů. Touto větou okomentoval německý rozhlasový reportér minulost pražské budovy pojmenované po rakouském korunním princi Rudolfovi.
Rudolfinum skutečně bylo projektované jako víceúčelová budova s koncertním sálem a výstavními prostorami. Stavbu iniciovala a platila v roce 1825 založená Böhmische Sparkasse neboli Česká spořitelna a čistě německá porota vybrala paradoxně projekt dvou českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze. Oba byli mimo jiné architekty Národního divadla.
Stavba byla slavnostně otevřena v únoru 1885 a umění sloužila až do konce habsburské monarchie. Po vzniku Československa se stala sídlem parlamentu, tedy Národního shromáždění. Ale už za druhé republiky parlament zanikl a německá správa si dala za úkol opět vrátit Rudolfinu jeho původní účel.
Ten už mu pak zůstal i po druhé světové válce. V rozhlasovém archivu se k této přestavbě dochoval úryvek reportáže. S historikem Milošem Hořejšem z Národního technického muzea natáčela Veronika Kindlová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
