Naše selfie doba vlastně vytváří i falešný obraz společnosti, myslí si fotograf Kevin V. Ton
Kevin V. Ton fotí všude a stále. „Neustále dělám něco, co musím. Stále koukám a vidím obrazy, které chci zachytit. A pak se to někdy podaří, někdy ne,“ přiznává fotograf, který se věnuje hlavě humanistické fotografii a lidem bez domova.
Čtěte také
„Domov mám spojený s místem, kde je mi fajn. Je to tam, kde se cítím bezpečně. A pokud fotím na ulici, tak pro lidi bez domova může být domov klidně i křoví – a jen proto, že tam nikdo nekouká. Domov nemusí být vždy čtyři stěny. Nejsou to bezdomovci, spíš lidé bez střechy nad hlavou,“ popisuje Ton svůj pohled na svět.
„Říká se, že každým dnem, kdy je člověk na ulici, roste geometrickou řadou šance se z ní nedostat. A čím je tam déle, tím víc potřebuje mít vnitřní sílu s tím něco udělat.“
Zůstanou po nás selfíčka?
Fotograf tvrdí, že se snímky staly kolektivní pamětí. Co ale předáme našim potomkům my? „Ta odpověď má několik rovin. Jednak je to dokumentární část, kdy sleduji konkrétní téma. Následuje výtvarná rovina a fotografii vnímám jako obraz. A pak záleží na tom, co s tím udělám dál,“ odpovídá.
Čtěte také
„Už jsem to někde říkal, ale dnešní selfie doba bude vytvářet zrcadlo vyšpulených pus, ale to reálné, které máme ještě do zhruba roku 2000, tak to už v tom nebude.“
„Naše poslední dekáda je taková, že se na domácích fotkách všichni ,nějak‘ tváří – dělají na sebe ,viktorky‘ a ,opičky‘. Ale i z toho může jednou být to zrcadlo naší současné společnosti. Ono je ale nepravdivé a falešné. Je to jen hra na hru, ale i tento posun je pro mě zajímavé sledovat,“ doplňuje Kevin V. Ton.
Co všechno ovlivnilo jeho zájem o lidi na okraji společnosti? Může výběr práce fotografa ovlivnit to, že vyrůstal v jiné kultuře? Poslechněte si Hovory Renaty Kalenské.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
