Nadzvukový špionážní letoun s rychlostí Mach 6

17. prosinec 2013

Magazín Leonardo

Blackbird SR-72|foto: Lockheed Martin

Firma Lockheed Martin oznámila, že ve svých vývojových laboratořích SkunkWorks začala vyvíjet nástupce historického nadzvukového špionážního letadla SR-71, známého pod kódovým označením “Blackbird”. Základní rozdíl mezi oběma letadly bude spočívat v jejich rychlosti.

Zatímco SR-71 Blackbird, jehož služba skončila v roce 1998, dosahoval až trojnásobné rychlosti zvuku (Mach 3) a měl dvojčlennou posádku, od jeho nástupce SR-72 se čeká, že jeho maximální rychlost dosáhne hodnoty Mach 6 (zhruba 2 kilometry za sekundu) a navíc bude schopen létat i v automatickém módu. Při této rychlosti překoná Atlantický oceán za pouhou hodinu, ve výšce kolem 24 km. To samozřejmě není nikterak jednoduchý cíl. Současné pokusné malé automatické letouny mají totiž většinou velké problémy létat stabilně rychlostmi většími než Mach 5. Problémy se týkají jak konstrukce motorů, tak i aerodynamické konstrukce a materiálu trupu.

Motory

Dva motory stroje budou muset pracovat minimálně v trojím módu. Od startu zhruba do rychlosti Mach 2,5 bude v činnosti standardní proudový pohon. Při rychlostech větších než je tato mez bude třeba spustit náporový pohon (ramjet) a později i jeho nadzvukovou verzi (scramjet, při rychlostech větších než Mach 4). Ten poslední využívá ke spalování paliva prudce stlačeného vzduchu z atmosféry, navíc hnaného vysoce nadzvukovou rychlostí.

Špionážní cíle

Úkolem špionážního letounu Blackbird bylo rychle a nepozorovaně se přiblížit k vytčenému (často mobilnímu) cíli a provést na krátkou vzdálenost dokonalý monitoring. Tomu napomáhal i “neviditelný” povrch letounu. V případě nepřátelského protiútoku antiraketami typu země-vzduch měl pak dostatečnou rychlost na to, aby se mu vyhnul. Dnes řadu jeho úkolů sice zastanou špionážní družice, avšak někdy jim chybí operativnost a obratnost letounu. Často se totiž stane, že během jednoho oběhu kolem Země, než se družice opět vrátí na stejné místo nad Zemí či provede potřebný manévr, se mobilní cíl stihne ukrýt.

Oproti tomu nadzvukovému letounu, pohybujícímu se rychlostí Mach 6, by nemělo uniknout prakticky nic. Při této rychlosti nebude muset mít dokonce ani neviditelný povrch, protože za těchto podmínek je jedno, jestli bude zachycen přístroji protivníka či ne. Protivník totiž nebude mít dost času na jakoukoliv rozumnou reakci. Letounu SR-72 tedy doslova skoro nic neunikne a sám je pak schopen uniknout dostatečně rychle.

V plánu je kromě špionážní varianty SR-72 také stejně rychlá platforma pro shazování bomb či raket. Při této rychlosti totiž nadzvukové nálože nebudou ani potřebovat vlastní raketový motor s palivem. Od roku 2018 by měly probíhat testy malých střel schopných letět rychlostí až Mach 6 a v roce 2023 by měl ke zkušebním pomalejším letům vzlétnout samotný letoun. Pravidelnou službu by mohl SR-72 nastoupit někdy kolem roku 2030, pokud tedy vše bude probíhat dobře.