Na důchodovou reformu není pozdě nikdy. Zatím je tady jen binec, říká člen důchodové komise Vostatek
Prakticky každá polistopadová vláda měla nějakou tu svou důchodovou komisi. 44člennou Komisi pro spravedlivé důchody má i koaliční vláda ANO−ČSSD. V Interview Plus hovořil Michael Rozsypal o páteční první schůzce s členem komise Jaroslavem Vostatkem.
Petr Hartman: Důchodová reforma na věčné časy a nikdy jinak
Čím více se člověk blíží důchodovému věku, tím více ho zajímají informace o tom, s jak vysokou penzí bude moci počítat.
Ekonom a profesor Vysoké školy finanční a správní Vostatek byl třeba členem jedné z asi nejznámějších komisí, tzv. Potůčkovy. „Každá z těch komisí hrála jen sama na sebe,“ říká ekonom. „Potůčkova komise zasedala 3,5 roku. A nemít žádný výsledek je víc než trapné… V průběhu toho jednání jsem ale aspoň stihl napsat knihu Penzijní teorie a politika… Vlastně to byla jen hra na důchodovou reformu a měli jsme jen udělat nějakých 5−10 návrhů, aby se vykázala činnost.“
Vostatek má svůj názor i na obě Bezděkovy komise. „Václav Bezděk (pozn. red: ředitel představenstva jednoho z penzijních fondů) je mimořádně schopný manažer a vymyslel to, co se hodilo penzijním fondům. Se svým mini týmem to zvládnul v historicky krátké době. Soukromý sektor totiž velmi dobře ví, co chce, a schopný člověk to dá dohromady klidně za měsíc,“ tvrdí.
Právě Bezděkova reforma byla (prý ale jen zčásti) realizována vládou Petra Nečase. „Současný kabinet žádnou koncepci nemá. Ale neměla ji ani předchozí vláda a ta ještě před nimi chtěla hlavně privatizovat, což se jí moc nepovedlo.“
Na reformu pozdě není
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) prý od komise chce připravit hned několik návrhů, ale takových, aby se na nich dokázali politici shodnout. „Ta možnost tady je. Na naší vysoké škole se tomu věnujeme už víc než 10 let a teď jde jen o to, aby se to politici naučili… Každý si dnes ale pod označením důchodová reforma představuje něco jiného. Někdo jen straší, někdo tvrdí, že už je stejně pozdě. To není pravda, protože na reformu není pozdě nikdy. Základní problém je, že v tom tady máme velký binec,“ tvrdí Vostatek.
Petr Hartman: Důchodová reforma neláká veřejnost
Průzkumy veřejného mínění naznačovaly, že lidé se příliš nechystali vstoupit do tzv. druhého důchodového pilíře. Svoji nechuť zdůvodňovali malou důvěryhodností i srozumitelností tohoto systému. Vzhledem k varování opozice, že po nástupu k moci tento způsob spoření na penzi zruší, nebo alespoň zásadně změní, nebylo se čemu divit.
Lidé nerozumí ani současnému důchodovému systému, který je zbytečně složitý. Jediné co chápou, je věk pro odchod do důchodu a když mohou, tak do penze prostě jdou. Bez toho, aby přemýšleli, jestli to pro ně je výhodné, nebo ne. Nepřemýšlí, jestli by neměli pracovat dál, a tak by se jim mohla zvýšit i renta.
Ekonom rozporuje i premiérem Andrejem Babišem (ANO) tolikrát zmiňované oddělení důchodového účtu od rozpočtu státu. „Není to nic víc než virtuální kolonka, to samo o sobě nic nepřinese.“ Problém vidí jinde, a to v rentě, která je víceméně pro všechny stejná.
Proč nepoužijeme Rakouský model?
„Až ze 70 % jsou dnes důchody rovné. K tomu se pak z menší části přidává zásluhovost, tedy jak dlouho jste pracovali nebo kolik jste si vydělali. Právě to je špatně. Je to splácané dohromady… Kdyby každý věděl, že až půjde do důchodu, tak dostane nějakých 30 % průměrné celostátní mzdy, a věděl, že zbytek závisí na tom, kolik zaplatil na svůj penzijní účet u státu, tak by se podle toho choval.“
Jaroslav Vostatek přitom tvrdí, že by se poměr stejný důchod pro všechny vs. zásluhovost měl obrátit, ale to prý „stojí a padá“ s odvahou politiků. „Politikům jde o efekt a o voliče a ne o zjednodušení důchodového systému… Premiér Babiš má dnes podporu voličů, protože zvýšil důchody, ale třeba už za pár měsíců bude všechno jinak, protože dělá to, co mu doporučí jeho politický marketing.“
Tomáš Procházka: Česká společnost, důchodová reforma a věková diskriminace
Každý si přeje dlouho žít, ale nikdo nechce být starý. A tento věčný rozpor, vyjádřený slovy klasika, bohužel nevyřeší nikdo. Dokonce ani tak všemocný muž jako je Andrej Babiš.
Po letech studií důchodových systémů v zahraničí by prý Česku doporučil model rakouský. Tam existují penzijní účty a každý rok se dozvíte, jaký je váš důchodový nárok. „Víte, kolik už na kontě máte a kolik můžete očekávat, až dejme tomu v 65 letech půjdete do důchodu. Taky ale víte, že se vám renta zvyšuje podle růstu mezd v celostátní ekonomice,“ popisuje.
Tak se prostě zvýší věk
Budeme časem vůbec mít na důchody? Podle dat ministerstva financí byly v roce 2014 výdaje na důchody ve výši 386 miliard korun, letos by to mělo být už 472 miliard. Ekonom Vostatek má i tady odpověď: „Kdyby se stalo, že na to nebudeme mít, tak se jednoduše rychleji zvýší věk odchodu do důchodu. Už dnes by nebyl pro 80 % lidí žádný problém pracovat do 65… Ke zvyšování nutně docházet bude. Je otázka, jakým tempem, ale v nejbližších 10 letech to určitě řešit nebudeme. Proto je to v podstatě úplně jedno.“
Profesor Vysoké školy finanční a správní se pak domnívá, že zrušení 3. důchodového pilíře byl krok správným směrem. „V roce 2017 totiž všichni klienti penzijních fondů spořili, a přesto prodělali necelá 2 %. Naopak tyto finanční společnosti měly mimořádné výnosy, a to skoro 16 % z investovaného kapitálu,“ dodává Jaroslav Vostatek.
Víc si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru Interview Plus Michaela Rozsypala.
Související
-
Vostatek: Rovný důchod už vlastně máme, jde jen o to přiznat...
Andrej Babiš zmínil ve sněmovně možnost zavedení rovných důchodů, a vyvolal tím zděšení u opozice. Když pomineme hádky, které následovaly, jaké výhody by zavedení r...
-
Ekonom Vostatek: Druhý důchodový pilíř byl nesmysl, třetí je...
Odborná komise pro důchodovou reformu dnes opět zasedne k jednacímu stolu. Přesto stále nevíme, jak by se po zrušení druhého pilíře měl podle této vlády systém penz...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.