Můj konec starých časů: Ne všichni s námi musí souhlasit, říká ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský
Překladatel, tlumočník, psycholog, textař, publicista, spisovatel, diplomat a bývalý politik České republiky, dnes ředitel Knihovny Václava Havla, ale především neúnavný organizátor a osobnost plná energie, nadhledu i sebeironie. To vše je Michael Žantovský.
Jistým způsobem je po více než tři desetiletí spojen s osobností Václava Havla spojen, a to nejen v období před listopadem 1989, kdy také jeho život „nabral rychlý spád“.
Z psychologa mluvčím prezidenta
„Nedokážu si stěžovat skoro na nic, co se mi v životě stalo, protože mi to vždy něco přineslo,“ konstatuje Žantovský. Pochází z literárně zaměřené rodiny a po studiích psychologie se stává klinickým psychologem v rámci výzkumného projektu pražské psychiatrické léčebny v Bohnicích. Souběžně ale také překládal a psal texty například pro zpěváky Pavla Bobka, Petra Nováka a další.
Čtěte také
V 80. letech se pak stává pražským korespondentem agentury Reuters, což nebylo vždy jednoduché a bezpečné, jak vzpomíná: „Tehdy jsem zažil pár situací, kdy mi bylo ouzko. V srpnu 1988 začaly první demonstrace na Václavském náměstí, a když to člověk zažije poprvé, tak to nebyl příjemný pocit. Psi, obušky, no a na třetí demonstraci člověk pochopil, že to tak hrozné nebude, že maximálně dostane obuškem. Vybavil jsem se teplým kabátem… Po zádech jsem dostal, dokonce i 17. listopadu 1989.“
Listopad 1989 ho přivedl na pomyslnou druhou stranu barikády, stává se mluvčím prezidenta Václava Havla. „Rozuměli jsme si i po kulinární stránce, třeba jestli se nalévá omáčka do smetany nebo smetana do omáčky,“ vzpomíná a tím navazuje na svou poslední knihu, kterou byla kuchařka receptů Václava Havla Kančí na dančím.
Unaven diplomacií
Život Michaela Žantovského tak pádem komunistického režimu nabral zcela jiný směr. Nespornou výhodou byla nejen znalost psychologie, novinářské práce, ale i perfektní znalost angličtiny. Přesto nebyl vstup do prezidentových služeb jednoduchý, ale nikoliv prací samotnou. Prostředí, kde se ocitnul, bylo tak nějak ze zcela jiného světa. Ostatně tak vzpomínají všichni „pamětníci“ a popisují, že Hrad byl tehdy vskutku téměř nedobytným. Tak na to vzpomíná i Žantovský.
Čtěte také
Dva roky v roli mluvčího prezidenta, dva roky, které byly jednou souvislou a překotnou změnou všeho, nač byli občané do té doby zvyklí. Řada přelomových událostí, okamžiků, setkávání, které by samy vydaly na několik pořadů. V té době byl také prezident Havel pozván do Kongresu Spojených států amerických, kde poté přednesl svůj projev. Získal za něj dlouhé ovace, kdy všichni zúčastnění povstali ze svých lavic a vzdávali mu tak úctu.
Havel mluvil česky a Žantovský ho přímo na místě překládal. Do jeho portfolia patřilo setkávání s řadou významných osobností politického i veřejného života, také jeho diplomatická dráha byla na prestižních velvyslaneckých místech: USA, Izrael a Velká Británie. Přesto říká: „Poté mi docházela motivace v diplomatické činnosti pokračovat a pro mě bylo čím dál tím složitější zastupovat tento stát.“
Stále plný diář
Vrací se do České republiky a stává se ředitelem Knihovny Václava Havla. Se stejně neutuchající energií, se stejným zápalem pro věc. Nenavázal tím ale na svůj návrat, který byl koncem 90. let 20. století – byl zvolen senátorem za ODA a posléze byl předsedou této politické strany.
Stává se nedílnou součástí veřejného prostoru, vycházejí jeho knihy, publikuje své komentáře, účastní se diskusí a především několik dnů v každém měsíci vyjíždí z Prahy na venkov, na besedy a vede diskuse s návštěvníky mimo jiné o současnosti a minulosti. I proto je jeho diář – tak jako vždy před tím – plný a najít termín pro setkání není jednoduché.
Navíc, jak sám říká: „Jsem člověk, který žije přítomností. Sentimentální nejsem, ale co se týká dětí a zvířat, tak to sentimentálním jsem.“
Související
-
Můj konec starých časů: František „Čuňas“ Stárek chtěl být po revoluci novinářem, ale skončil u BIS
Těžko si představit Františka „Čuňase“ Stárka jinak než s dlouhými, přiznejme, v současnosti poměrně prořídlými vlasy. O to více překvapí, jaký je systematik.
-
Můj konec starých časů: Nejstrašnější byl pocit strachu, že zůstanu sám, vzpomíná Tobiáš Jirous
Jsou lidé, kteří, aniž by mohli ve svém životě cokoliv ovlivnit, mají ho nalinkovaný. Takový měl být i život Tobiáše Jirouse.
-
Můj konec starých časů: Po každém převratu se čeká, že z lidí budou andělé, vzpomíná historik Prečan
9. ledna oslaví 90. narozeniny významná osobnost českého disentu, historik Vilém Prečan. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová mu nedávno udělila státní vyznamenání.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.