Můj konec starých časů: Měli jsme zajistit svazky Státní bezpečnosti, říká Jan Kalvoda
Jan Kalvoda byl jednoznačně nepřehlédnutelnou osobností české i československé politiky 90. let.
Čtěte také
Nejprve byl poslancem za Občanské fórum, později za Občanskou demokratickou alianci. V letech 1992 – 1997 byl prvním místopředsedou vlády a působil také jako ministr spravedlnosti. Od roku 1992 byl také předsedou Občanské demokratické aliance, v politice skončil ze dne na den, na základě – dnešním pohledem – jisté banality.
Neprotestoval, když mu byl přiřazován akademický titul doktora práv, kterým tehdy nebyl. Dnes už s politikou aktivně spojený není, ale zájem o věci veřejné ho neopouští. Taky už několikrát stál jako advokát v soudních sporech proti státu.
Téma č. 1? Ústava
Ústava, ústavnost a dodržování ducha základního právního dokumentu České republiky, to ho zajímá dodnes. Ostatně, právě Kalvoda patřil do skupiny odborníků, kteří ústavu připravovali.
Čtěte také
„Ústava je moje celoživotní téma a ten, kdo tam postrádá lhůty, či sankce za to, když to či ono neudělá, na sebe prozrazuje, že takové věci potřebuje. Jak říkával Vojtěch Cepl, že se pak k ústavě přistupuje s advokátskou mazaností (a ne jako k úctyhodnému dokumentu). Že tam není lhůta, znamená, že se to udělá bez odkladu. To se prostě předpokládá. A když to nepředpokládáme, tak o sobě říkáme, že jsme lokajové,“ přemýšlí Jan Kalvoda.
Navázal tak na svou právní praxi, kdy působil jako advokát. Zajímavostí je, že mimo jiné zastupoval historika Karla Bartoška, který již byl v té době v zahraničí, kam se – coby komunistickému režimu nepohodlný – vystěhoval díky své francouzské manželce.
Je třeba nových tváří
Kritiku tehdejších československých poměrů projevil i tím, že v létě roku 1989 podepsal prohlášení Několik vět. „Praktikoval jsem v celých 80. letech a musím nerad říci, že rozhodování českých soudů v jiných než politických sporech bylo předvídatelnější než je nyní, a kladu si otázku, proč tomu tak je,“ netají se jistou skepsí vůči právnímu prostředí a pořádku našeho státu.
„Zakladatelé Občanského fóra mě pozvali do svého středu a tehdy jsem se poměrně paradoxně ocitnul v pozici zadrženého. Jednou jsme dokonce dostali informaci, že v jistém vojenském prostoru estébáci pálí své spisy. Odjeli jsme tam s kolegou, který měl videokameru a natáčel to.
Náhodou jsem vytáhnul jeden ohořelý spis a dočítal jsem shodou okolností informaci o hlášení na Václava Havla. Mně ta doba připadala skoro jako happening, mysleli jsme si, že už teď na sebe budeme jenom hodní a že to bude fajn. Nevím, co všechno jsme tehdy měli udělat, ale měli jsme určitě zajistit svazky Státní bezpečnosti.“
ODA byla zvláštní
Jeho politická dráha byla spojena s Občanskou demokratickou aliancí, o které dnes říká: „Byla to zvláštní strana, měla zakódovanou odpovědnost vůči svému programu a nikoliv vůči voličům. Sice jsme moc neuspěli, ale mám pocit, že především fatální je, že politické strany – jak jsme je poznali za těch třicet let – se zprofanovaly. Nejprve pravice, poté i levice.“
Na otázku, zda by se do politiky ještě vrátil, odpovídá jednoznačně: „Nevidím v tom žádný užitek, myslím, že bych ničemu nepomohl a myslím, že je třeba nových tváří.“
Související
-
Můj konec starých časů: Rebelant na faře Josef Kordík
Na Jičínsku je obec Železnice a právě tam třicet let působí farář římskokatolické církve Josef Kordík.
-
Můj konec starých časů: Když zmizí „velký“ nepřítel, vznikají další nepřátelé, říká Abbé Libánský
Abbé Libánský – vlastním jménem Jaroslav – je nedostudovaný teolog, který právě díky tomuto studiu získal přezdívku Abbé.
-
Můj konec starých časů: Ne všichni s námi musí souhlasit, říká ředitel Havlovy knihovny Žantovský
Překladatel, psycholog, diplomat a expolitik, dnes ředitel Knihovny Václava Havla, ale především neúnavný organizátor a osobnost plná energie. To vše je Michael Žantovský.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.