Můj konec starých časů: Měli jsme zajistit svazky Státní bezpečnosti, říká Jan Kalvoda

Čtěte také

Kalvoda: Nezávislost justice je ohrožena. V právním státě by takový hradní kancléř už dávno seděl

Nejprve byl poslancem za Občanské fórum, později za Občanskou demokratickou alianci. V letech 1992 – 1997 byl prvním místopředsedou vlády a působil také jako ministr spravedlnosti. Od roku 1992 byl také předsedou Občanské demokratické aliance, v politice skončil ze dne na den, na základě – dnešním pohledem – jisté banality.

Neprotestoval, když mu byl přiřazován akademický titul doktora práv, kterým tehdy nebyl. Dnes už s politikou aktivně spojený není, ale zájem o věci veřejné ho neopouští. Taky už několikrát stál jako advokát v soudních sporech proti státu.

Téma č. 1? Ústava

Ústava, ústavnost a dodržování ducha základního právního dokumentu České republiky, to  ho zajímá dodnes. Ostatně, právě Kalvoda patřil do skupiny odborníků, kteří ústavu připravovali.

Čtěte také

Zeman je důlní kanár, který hlásí koncentraci nebezpečného oxidu, říká Jan Kalvoda

„Ústava je moje celoživotní téma a ten, kdo tam postrádá lhůty, či sankce za to, když to či ono neudělá, na sebe prozrazuje, že takové věci potřebuje. Jak říkával Vojtěch Cepl, že se pak k ústavě přistupuje s advokátskou mazaností (a ne jako k úctyhodnému dokumentu). Že tam není lhůta, znamená, že se to udělá bez odkladu. To se prostě předpokládá. A když to nepředpokládáme, tak o sobě říkáme, že jsme lokajové,“ přemýšlí Jan Kalvoda.

Navázal tak na svou právní praxi, kdy působil jako advokát. Zajímavostí je, že mimo jiné zastupoval historika Karla Bartoška, který již byl v té době v zahraničí, kam se – coby komunistickému režimu nepohodlný – vystěhoval díky své francouzské manželce.

Je třeba nových tváří

Kritiku tehdejších československých poměrů projevil i tím, že v létě roku 1989 podepsal prohlášení Několik vět. „Praktikoval jsem v celých 80. letech a musím nerad říci, že rozhodování českých soudů v jiných než politických sporech bylo předvídatelnější než je nyní, a kladu si otázku, proč tomu tak je,“ netají se jistou skepsí vůči právnímu prostředí a pořádku našeho státu.   

Jan Kalvoda|foto: Lukáš Hurník

„Zakladatelé Občanského fóra mě pozvali do svého středu a tehdy jsem se poměrně paradoxně ocitnul v pozici zadrženého. Jednou jsme dokonce dostali informaci, že v jistém vojenském prostoru estébáci pálí své spisy. Odjeli jsme tam s kolegou, který měl videokameru a natáčel to.

Náhodou jsem vytáhnul jeden ohořelý spis a dočítal jsem shodou okolností informaci o hlášení na Václava Havla. Mně ta doba připadala skoro jako happening, mysleli jsme si, že už teď na sebe budeme jenom hodní a že to bude fajn. Nevím, co všechno jsme tehdy měli udělat, ale měli jsme určitě zajistit svazky Státní bezpečnosti.“

ODA byla zvláštní

Jeho politická dráha byla spojena s Občanskou demokratickou aliancí, o které dnes říká: „Byla to zvláštní strana, měla zakódovanou odpovědnost vůči svému programu a nikoliv vůči voličům. Sice jsme moc neuspěli, ale mám pocit, že především fatální je, že politické strany – jak jsme je poznali za těch třicet let – se zprofanovaly. Nejprve pravice, poté i levice.“

Na otázku, zda by se do politiky ještě vrátil, odpovídá jednoznačně: „Nevidím v tom žádný užitek, myslím, že bych ničemu nepomohl a myslím, že je třeba nových tváří.“

Jan Kalvoda|foto: Václav Jirsa,Právo / Profimedia