Mezi společenskými agenty StB najdete známá jména i z 80. a 90. let, vysvětluje badatel

Odpudivou praktikou Státní bezpečnosti byli takzvaní společenští agenti. „Ti měli nějak zaujmout osobu, na kterou byli zaúkolováni, pak ji svést, nafotit nebo natočit nejlíp v intimní situaci,“ popisuje badatel Radek Schovánek. Následovalo vydírání – buď to zůstane tajemstvím, anebo se to dozví klíčoví lidé z jeho okolí, jako manžel/manželka, zaměstnavatel. Občas to estébákům nevyšlo – to když se dotyčný vydírat nenechal.

Účinkuje: badatel Radek Schovánek
Hrají: Daniel Bambas, Igor Bareš, Jan Vlasák, Michal Zelenka
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Existence společenských agentů je zachycena ve všech dekádách historie komunistické Státní bezpečnosti. Dnes tak můžeme v archivech najít překvapivá jména – například úspěšného a obdivovaného herce, vysokoškolského pedagoga Vítězslava Vejražky.

A začalo to tak jednoduše: měl tetu na italské ambasádě, která mohla být dobrým zdrojem informací. Vejražka pak jako agent Novák spolupracoval s StB několik dalších let. Dokonce ze svého bytu nechal udělat konspirační, takže žil „dvojím životem“.

Čtěte také

„Mohlo to souviset s tím, že byl komunistou a pojal to jako příkaz. Vždy to ale také bylo o morálce,“ myslí si badatel Schovánek. „Jeho příběh jsem objevil v roce 1994, kdy jsem pracoval na ÚDV jako dokumentarista,“ dodává.   

StB měla i další ďábelské plány: například účelové sňatky. Agent Háje, civilním jménem Josef Ulver, tento příkaz dostal a oženil se se statečnou ženou Milenou Šeborovou.

Už měla za sebou věznění v koncentračním táboře i v komunistickém kriminále a hlavně měla bratra Miloše, který byl v exilu a pracoval pro zahraniční západní zpravodajské služby. „Plán byl poměrně jednoduchý a mnohokrát opakovaný: napojit se přes Milenu na bratra a získat informace pro komunistickou StB,“ vysvětluje Schovánek.

Také Jiří Mucha

Další „společenský agent“ pracující pro komunistické estébáky měl krycí jméno Anty – byl to Jiří Mucha, překladatel, spisovatel, vzdělaný a charismatický muž. „Válku prožil v Anglii a jako většina vojáků, kteří byli na Západě, se dostal do pracovního tábora.“

Jiří Mucha a Marta Kadlečíková ne Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary 1966

Estébákům se hodil, protože měl rozsáhlé styky z vyšších politických a kulturních kruhů a dětství trávil ve světe, a to se svým otcem Alfonsem Muchou – známým výtvarným umělcem. A také byl podle Schovánka „velký elitář, který si zakládal na své inteligenci, rozhledu a pohrdal lidmi. Jeho první zaznamenaný agenturní záznam je nasazení na Pavla Tigrida, kterého poznal v Paříži. Pak na něj Mucha podal velmi podrobnou zprávu“.

Výčet jeho aktivit zahrnuje ale i manželky a přítelkyně západních diplomatů a svou roli sehrál jeho pověstný dům na pražských Hradčanech. „Pořádal tam velmi divoké večírky a mnoho z těch lidí se pak dostalo do hledáčku Státní bezpečnosti.“  

Čtěte také

„O Muchově příběhu jsme se dozvěděli z archivních dokumentů v polovině 90. let minulého století – to už ale nežil,“ dodává badatel.

Nejtypičtějším příkladem společenských agentů byla studentka Renáta a její příběh se odehrával v 80. letech. Byla to dívka pohledná, se znalostí cizích jazyků a zájmem o kulturu a literaturu. Právě ona se hodila pro morální kompromitaci diplomů zastupitelských úřadů.

Schovánek vysvětluje princip takové práce pro StB: „Studentka chodila nabízet své sexuální služby do hotelů, kde se ubytovávali západní cizinci. Recepční tam byl vždy buď spolupracovník StB, nebo přímo zaměstnanec, který jí předával kontakty.“

Čtěte také

„Se studentkou Renátou nejdřív dohodli spolupráci, pak dostala za úkol svést nějakého diplomata.“ Dál to už bylo jednoduché: existovaly fotografie nebo i natočené záznamy a diplomata začali vydírat – jedinou alternativou byla spolupráce. „Tak nejčastěji vypadala práce společenských agentů,“ dodává Schovánek.  

Na otázku, jestli byl společenský agent doslova odpudivou praktikou estébáků, host pořadu Jak to bylo doopravdy badatel Radek Schovánek odpovídá: „Byla, pokud byla používána proti lidem jiného politického smýšlení. Nebyla odpudivá v rámci zpravodajských služeb, protože ji stejně tak i dnes používají všechny zpravodajské služby na světě.“

Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.