Mědirytina má reálný předobraz, i tento případ majora Zemana ale propaganda výrazně zkreslila, vysvětluje historik

Režisérovi Jiřímu Sequensovi se s týmem, který zahrnoval i členy StB, podařilo zpracovat řemeslně dobře a přitažlivě filmové téma, které opravdu vycházelo ze skutečných případů.

Možná i proto je o seriál stále divácký zájem. Paradoxně tak komunistická ideologie podprahově stále žije. Jedním z příběhů byla i epizoda Mědirytina. Šlo o padělatele lístků na potraviny, kteří byli dopadeni a potrestáni. 

Mědirytina má opravdu reálné jádro, vychází dokonce ze dvou velkých procesů s padělateli lístků z let 1951–1952. Podstatou obou případů byla snaha hlavních aktérů obohatit se na přídělovém systému.

Život v hladovém blázinci

Právě o něm literární historik Václav Černý ve svých Pamětech napsal: „Žili jsme v blázinci. Byl to hladový blázinec. Válečný vázaný trh s potravinami, textilem, mýdlem trval nepřetržitě dál.“ Lidé si tehdy mohli koupit zboží za peníze a zároveň se musel prokázat lístky.

Zaměstnaní dospělí si tak mohli za měsíc koupit 1 400 g cukru, 1 400 g masa, 280 g slaniny, 560 g umělých tuků, 2,9 l mléka a 4 vejce. 

Čtěte také

Chlapec z lidu, který byl vždy na „správné“ straně. Z případů majora Zemana se stalo paradoxní kultovní dílo

Lístky ale nedostávali živnostníci, obchodníci, zemědělci-samozásobitelé. Od ledna 1952 pak byl penzistům tento základní zásobovací příděl snížen, naopak zvýšení získaly „opory komunistického státu“.  

„Přídělové hospodářství začalo být krátce po únoru 1948 jednou z prvních oblastí, kde se uplatňovaly teze o třídním boji. Z přídělu byly vydělovány různé skupiny osob, na které chtěl režim vykonávat tlak. Třeba živnostníci, u kterých stát chtěl, aby se zbavili majetku. Nebo tak po kolektivizaci nutil zemědělce ke vstupu do družstev,“ vysvětluje host pořadu Jak to bylo doopravdy historik Jiří Plachý. 

Když je ale něčeho nedostatek, vytváří se prostor pro „šedou ekonomiku“, takže se objevili „šmelináři“ s nedostatkovým zbožím. Rozvíjel se černý trh, protože bez lístků a za koruny zboží koupit šlo, ale za neskutečné a nadsazené ceny.

Čtěte také

Jsou lidé, kteří se vyjadřují k dějinám na základě jednoho z dílů majora Zemana, říká Eduard Stehlík

V srpnu 1951 proběhly na dvoře pražské pankrácké věznici tři hrdelní exekuce, kat popravil 46letého účetního Jana Matičku, 43letého vedoucího prodejny Pramen Luboše Vacínka a 25letého dělníka Luboše Smutka. Dalších pět obžalovaných pak bylo odsouzeno k mnohaletým trestům vězení.

Šlo o tragické vyústění jednoho z největších výrobců a distributorů falešných potravinových lístků v poválečném Československu.

Rudé právo tehdy napsalo: „Čím větší jsou budovatelské úspěchy našeho lidu, tím více soptí anglo-američtí imperialisté a váleční štváči. Hospodářskou diskriminací, pomluvami a placenými diverzanty se snaží mařit budovatelské úsilí pracujícího lidu. (…) Známe však cestu, jak se vypořádat s těmito škůdci“.  

Kauza Válek a spol.

Podobná klišé pak zaznívala i v soudním procesu – šlo o případ Jan Válek a spol. Skupina obchodníků a tiskařů se také pokusila využít situace na trhu. Zatčeni byli na jaře 1952, z celkem 11 obviněných byli čtyři odsouzeni k trestům smrti, další k mnohaletým trestům odnětí svobody.

Čtěte také

Seriál Major Zeman je klasickým příkladem socialistické propagandy. A je tady dodnes, říká historik

V rozsudku stálo: „Jejich úmysl byl nejen ziskuchtivý, ale také v úmyslu rozbít naši plánovanou výživu, mařiti úsilí naší strany a vlády o zajištění výživy, rozrušovati tak pracovní morálku a pomáhati zahraničním nepřátelům bořit naši socialistickou výstavbu.“

Je tak zřejmé, že se z hospodářské kauzy stal proces politický, který měl občany státu přesvědčit, že komunisté za jejich ekonomické obtíže nemohou a viníky jsou „tyto živly“.

Obvinění z druhého soudního procesu měli zdánlivě o trochu víc štěstí. Po doporučení ministra spravedlnosti Štefana Raise – neboť bylo v širokých masách vynesením rozsudku dosaženo odstrašujícího efektu – obdrželi milost od prezidenta Klementa Gottwalda. Tresty jim byly sníženy na doživotí, ale na svobodu se z odsouzených dostal jeden jediný člověk.

Jen zkreslující propaganda

Na otázku pořadu, jestli byla Mědirytina z 30 případů majora Zemana pravdivým příběhem, historik Jiří Plachý odpovídá: „Vyznění je nepravdivé. Jistý reálný předobraz mají všechny Zemanovy případy. Nejde o uměleckou licenci, ale o manipulativní a zkreslující propagandu.“

„Mědirytina nezachycuje to, jak se banální kriminální případ stal ve své době politicky zmanipulovaný. Komunistický režim se snažil hledat viníky neúspěchů své hospodářské politiky a hledal i v podobných marginálních případech. Právě zpolitizování procesů, jeho propagandistické a používání nezákonných metod při vyšetřování a vynesení neadekvátně vysokých trestů, byl důvod, proč byli všichni odsouzení nedlouho po listopadu 1989 soudně rehabilitováni.“   

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.