Martina Vacková: Co mají společného Ukrajinka, Chorvat a Češka
Co mají společného Ukrajinka, Chorvat a Češka v kryptě rakouského kostela? Ukrajinka s Chorvatem vzpomínky na to, jak při náletech utíkali do krytu. Ukrajinka z Kyjeva aktuálně, Chorvat před 30 lety. Ona za zvuků sirén popadne svého syna a běží, jeho popadla jeho matka a běželi.
Jí to připadá děsivé a čeká na chvíle, kdy celá tahle válka na Ukrajině skončí. Jemu to tenkrát připadalo vzrušující, dnes sám sebe za tyto pocity v dětství nechápe. Ta Češka mezi nimi jsem já a říkám si, jaké mám štěstí, že akční scény útěku do krytu jsem na vlastní kůži nezažila ani v dětství, ani v dospělosti. A že je to pro mě v České republice pořád výjev z filmů či knih, případně z televizního zpravodajství mnoho kilometrů od nás.
Čtěte také
V kryptě rakouského kostela v Linzi jsme se my tři sešli na večírku evropského filmového festivalu Crossing Europe. Jako Evropani jsme tam nebyli jen my tři, ale v moderně upraveném prostoru se tam křižovala celá Evropa – Francouzka žijící v Rakousku, Ir žijící v Německu, Britka žijící v Praze a mnoho dalších Evropanů žijících různě v Evropě.
Ukrajinka se jmenovala Alisa Kovalenko a festival promítal její film Můj drahý Théo. Je o vztahu matka a voják. Vojákem není její syn, jak by se na první pohled zdálo, vojákem je ona sama, když po vypuknutí války na Ukrajině v roce 2022 odešla na frontu hájit svou zemi.
Čtěte také
Posílala odtud dopisy svému malému synovi. Reflektuje v nich válku, lásku a obtížnou volbu ve svém životě. Česko a Polsko stojí za jejím snímkem jako filmoví koproducenti a Alisa v Linzi směrem ke mně kvituje – máte v Česku moc dobrou podporu kinematografie. Předpokládám, že nejen kinematografie, ale i Ukrajiny samotné.
Experiment vládnutí
Ve vzduchu právě lítala podepsaná smlouva mezi Ukrajinou a Spojenými státy o nerostech, kterou všichni vidí nebo chtějí vidět jako krok k ukončení války. Co Alisa na ni jako účastnice státu, kterému má tato smlouva pomoct, aby už nemusela běhat se synem do krytu? Že Donald Trump chtěl mít v ruce karty, tak teď je má. Původní smlouva byla totiž pro Ukrajinu velmi nevýhodná, tahle také zřejmě není úplně skvělá, ale je lepší, než ta předcházející.
Čtěte také
Chorvat Igor natočil film také v koprodukci se svými sousedy, se zeměmi, mezi nimiž to před více jak 100 lety politicky velmi vřelo. Ve svém hybridním dokumentu Fiume o morte zaznamenal vznik fašismu. Vrací se do roku 1919 a oživuje historii, kdy po Pařížské mírové konferenci připadlo italské město Fiume, dnešní Rijeka, k Jugoslávii.
Italský básník, poslanec a válečný hrdina Gabriele d´Annunzio se s tím nehodlal smířit, město po 16 měsíců okupoval a vytvořil mu vlastní ústavu, která se pak stala inspirací Mussolinimu pro fašistickou ústavu Itálie. D´Annuziova éra v Rijece zůstává v místní historii jako jeden z kuriózních experimentů vládnutí.
Ruská agrese na Ukrajině bohužel jako kuriózní experiment nezůstane, na to trvá příliš dlouho a stojí zemi příliš mnoho životů. Zůstává víra, že Kyjev, Lvov a další ukrajinská města se brzo přiblíží k evropským místům, v jejichž podzemí se budou lidé setkávat nikoliv na úprku před náletem, ale v klidných časech na debatách o umění a politice, jako se teď setkávali v rakouském Linzi.
Autorka je editorka Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
