Mám krásný život, stále jsem něco objevovala a objevuji, svěřuje se historička umění Irena Žantovská Murray
Poslechněte si celé Hovory Ondřeje Konráda
Historička umění, překladatelka a někdejší ředitelka Britské architektonické knihovny Královského institutu britských architektů a veškerých sbírek Královského institutu Irena Žantovská Murray tvrdí, že nejvíc nenávidí „mrtvé archivy“.
„Proto je dodnes otevírám a zabývám se jimi, protože tím, že jsem dala svým velice kvalitním kolegům určitý impulz, abychom je zveřejnili v podobě, která je přijímaná a přejímaná, tak těch pět milionů ,něčeho‘ není něco stejně důležitého. Až to všechno bude jednou celé v digitální podobě, bude to obrovský dar. Nejen pro výzkum, ale například pro porozumění architektuře,“ říká v pořadu Hovory.
Čtěte také
Starší sestra Michaela Žantovského pokračuje: „Proč je důležitý zlomek rakve slavného anglického architekta? Proč u nás najdete modely z 18. století, které se dají rozkládat jako lego? Co tyto věci znamenají a co to bylo za lidi? To mě zajímá i teď, kdy už nejsem institučně zaměstnaná, ale stále jsem ,člověk‘ Královského institutu.“
„Teď už zas pracuji na dalším velkém archivu, který má velký český obsah. Ale byl to krásný život, protože jsem v něm stále něco objevovala,“ přiznává.
Jak jí láska ke knihám, jazykům a archivům pomáhala při studiu a práci v Kanadě na přelomu 60. a 70. let? Jak významná je probíhající digitalizace archivních sbírek? Poslechněte si v Hovorech Ondřeje Konráda.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
